Přidat názor k článku Šestinedělí - ženská záležitost, o které se nemluví

Ahoj! Ja jsem taky vysazena na obdobi sestinedeli, protoze tehotenstvi pro me byla "prochazka ruzovym sadem", porod zajimava zkusenost, zejmena co se tyka odhaleni moznosti meho vlastniho tela, ale sestinedeli....Na to vas nikdo a nic nemuze pripravit, to proste musite prozit a hlavene prezit. Chtela jsem se s vama ale podelit o jeden pocit, o kterem jsem snad nikomu jeste nevypravela, totiz, jak jsem se naucila milovat svoje miminko. Laska k novorozenemu (i kdyz chtenemu) diteti u me nebyla zdaleka tak automaticka, jak se popisuje v knizkach. Kdyz se dite behem bezproblemoveho porodu narodilo, koukala jsem na nej a nic v nem nepoznavala - zadnou podobu, proste nic, citila jsem, jako by to bylo cizi dite, jako by ke mne priletelo odnekud z vesmiru. Nekolik prvnich tydnu po porodu jsem ho ani neoslovovala jmenem, rikala jsem mu "ufonek". Myslim, ze se tyhle pocity urciteho odcizeni zlomily nekdy mezi 4- 6 tydnem po porodu, kdy se dite poprve usmalo, a to me fakt dostalo. Postupne jsem si k diteti hledala cestu, szivala se s nim a naucila se reagovat na jeho plac. Plac miminka je totiz dalsi velmi stresujici faktor, se kterym se musi kazda maminka naucit zit. Teprve po 3 mesicich, kdy se ustalily nektere zakladni ritualy dne a noci, jsem si poprve trochu oddychla....