Přidat názor k článku Šestinedělí - ženská záležitost, o které se nemluví

Ahoj, Romy!
Číst Tvůj článek bylo pro mě tolik osvobozující! Už sice jenom ve vzpomínkách, ale pořád živě si pamatuju na své první šestinedělí, kdy jsem měla téměř všechny pocity jako Ty. Celé těhotenství jsem se na mimi těšila, dceru jsem od narození milovala, ale přesto když manžel přišel večer z práce, tak jsem mu jí (já uřvaná, ona uřvaná) podávala se slovy: "já už ji nechci." Ale to už je dávno, dcera už chodí do školy, miluji ji pořád, chci ji pořád a dokonce jsem dobrovolně podstoupila ještě další dvě šestinedělí. A můžu Tě ujistit, že i když jsem vždy čekala, až zase příjde ta "hrůza", už nikdy to nebylo tak složité, jako poprvé a další dvě šestinedělí byly docela v klidu. Možná je to právě tím, že už jsem věděla, že to musím zvládnout a když jsem zvládla jedno mimi, tak musím zvládnout i jedno mimi s dvěma sourozenci. Takže díky za krásný vtipný inteligentní článek a hlavu vzhůru, za krátko to bude jenom krásná vzpomínka na těžké začátky.