Přidat názor k článku Šestinedělí - ženská záležitost, o které se nemluví

Nemyslím si, že jsou většinou matky nadšené ze všeho co obnáší mateřství. Možná to je tím, že všechny problémy a těžkosti vyváží pocity neskonalého štěstí když drží svého broučka v náručí (nejlépe spícího). A co se týká kojení, mé zážitky nepřeji ani nepříteli. Vzhledem k tomu, že šestinedělí následuje hned po porodu, měla jsem srovnání, a prohlašuji, že kam se kojení hrabe na porod a poporodní bolesti po císařském řezu. Každé kojení bylo spojené s příšernou-příšernou bolestí procházejí skrz celý prs, mimochodem také velikosti E. Bradavky jsem měla celé rozbolavělé, a také se mi udělaly ragády. Mimo to, mě prsa bolela i mezi kojením - prostě bez příčiny a nebo když jsem se podívala na hodiny a viděla, že se blíží čas kojení. Také jsem hledala na internetu techniku kojení, ale nějak se mi nedařilo vidět jak je synek přisátý, a mé připomínky aby otevřel víc pusinku nějak nebral na vědomí. Jen jsem si řekla, že to musím kvůli němu vydržet 6 týdnů (ani o hodinu déle), a to mě drželo při životě. Den před skončením šestinedělí ta ukrutná bolest přešla, trvala pouze cca 2 minuty při každém kojení - a to také asi ve 3 měsících polevilo. Takže kojím dodnes. Kvůli kojení jsme si od rodičů přivezli houpací křeslo, a tam jsem skutečně (jako mnoho jiných) trávila celý den. Na 8 týdnech a pak na 3 měsích přišel skok v množství mléka, co synek chtěl. Tak jak lékařka říkala, trvá to 3 dny, než se vytvoří více mléka (tak jak je poptávka). Takže jsem kojila 20 minut z jednoho prsu, 20 minut z druhého, a 20 minut jsem měla na přebalení (u toho malý nebrečel). A zase znovu kojení z jednoho, kojení z druhého, 20 minut pauza. A tak dokola. Bohužel synek stále plakal, měl málo, a já věděla, že když půjdu k doktorce, že mi stejně řekne ať kojím a kojím. Čtvrtý den jsem už plakala s ním, slzy mi kapaly na jeho hlavičku když papal, a zlobil se, že tam není mlíčko. A čtvrtý den večer najednou méko bylo, a krize byla za námi. Jen to prostě chce vydržet a obrnit se trpělivostí, protože naděje umírá poslední. Teď je malému 6 měsíců, je najedený za 6-7 minut, a já nemusím nic převářet, nic sterilizovat, nic ohřívat. A jsem velmi ráda, že jsem se překonala a vydržela, protože věřím, že mateřské mléko je pro naše drobečky to nejlepší, a hlavně nezanáší jim to střeva jako přípravky z kravského mléka.
Takže závěrem shrnu, že problémy jsme měli, možná se další objeví časem, ale takový je život, a po čase se na to špatné zapomene a zůstanou nám jen vzpomínky na naše miminka, jak byla malinká, krásná a hodná...