Přidat názor k článku Šestinedělí - ženská záležitost, o které se nemluví

No u mě první těhotenství trošinku problémové, porod bezvadný a šestinedělí si ani moc nepamatuji. Zopakovala jsem si to po 9letech a šla jsem do toho z nadšením a přesvědčením, že je to brnkačka. OMYL !! Celé těhotenství mi bylo špatně, jedla jsem jen rohlíky zapíjené mlékem (fakt) kynula jsem a kynula (1těhotenství 8kg - mimčo 2,95kg, 48cm; druhé těh. 24kg - mimčo 4,18kg, 55cm). Porod byl horor - po celodenních bolestech, dvou kapačkách na vyvolání (první byla špatně napíchnutá - neskutečně nateklá ruka), mi porodní asistentka (výborná a velmi hodná a trpělivá) tlačením na mé obrovské břicho dopomohla k porodu. Porodnice celkem v klidu a pak přišel návrat domů a začala pravá hrůza. Neustále unavená, plačtivá, urážlivá prostě každou chvíli psychycky jinak naladěná - bomba. dopadlo to tak, že jsem se během šestinedělí 2x totálně složila. Manžel musel zůstat doma protože jsem nebyla schopná dítě ani sama nakojit, ani přebalit. Tyto stavy trvaly opravdu vždy jen 2dny. Doktor říkal, že to je normální a někdy se to stává, ale já myslela, že je to můj konec.
Tak to byly moje zkušenosti s šestinedělím