Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Chapu, ze to nekdy nejde, ale... Nerada posloucham reci nekterych o tom, ze holt "nemely stesti", protoze hned (!) po porodu nemely mleko a dite rvalo hlady (?) Tak zkratka zacaly dokrmovat, v porodnici s pomoci sester samozrejme z kadinky nebo pod., doma pak uz jednoduse z lahve. A po par dnech doma (cca 4 dny po porodu) si jeste stezovaly na bolest v nalitych prsou. Myslim, ze "kojici tazeni" je proti takovemu jednani.

Taky je pravda, ze laktacni poradkyne pripousteji, ze urcite procento zen kojit nemuze. Spis je pro zenu tezke priznat si, ze kojit skutecne nemuze, a jeste tezsi, ze treba mohla udelat chybu nebo neco zanedbat. Pak muze "kojici manie" dolehat na cerstvou (ale i nekolikanasobnou) matku tezko, zvlast v hektickem a citove vypjatem sestinedeli.

Ja osobne jsem to "stesti" mela a taky jsem pocitila snad vycitky ci zavist od jine matky, ktera nekojila. Z rozhovoru s ni jsem se skoro citila vinna, ze kojim a ona ne. Proste jsme se na to tema nemohly vubec bavit. To zase chapejte, nekojici matky, ze muze byt neprijemne pro nas kojici.

Mysim, ze hacek muze byt v tom (jak nektere pisete), ze natrefite na suverenni laktacni "poradkyni" nebo pribuzne ci zname, kteri jednaji stylem, "kdyz se chce, tak to jde".

Informovanost hraje dulezitou roli, ale ta myslim matkam na Rodine nechybi. A obvinovat zenu, ktera by se pro dite "rozkrajela", ze neudelala dost, je prinejmensim necitlive. U takovych lidi bych sama priste asi moc pomoc ani spolecnost nehledala.