Nedá mi to, abych nepřipojila svou zkušenost se šestinedělím. Někdo možná má to štěstí, že žádné změny nezpozoruje, sžije se s miminkem ani neví jak, necítí žádné bolesti, možné to je. Ale spíše to bývá jinak - a je to tak přirozené. Jak už tu bylo napsáno - Matka to MUSÍ přežít... :-)
Měla jsem naprosto pohodové těhotenství, porod proběhl také pěkně, byl to krásný zážitek, opravdu! Jedinou nevýhodou bylo to, že jsem už byla skoro týden hospitalizovaná v porodnici, neboť jsem přenášela. Hrozili mi vyvoláváním porodu (a já blázen si to docela i přála, abych to už měla za sebou). Nakonec se porod opravdu na poslední chvíli rozběhl sám a vše bylo přirozené. Jenže já už byla týden zavřená v porodnici. Následoval další téměř týden, kdy už byla Domča na světě, ale stále jsme byly v porodnici. Potom jsme byly KONEČNĚ doma, jenže ouha - Dominika se narodila na počátku prosince, venku haldy sněhu, zima - a my stále nemohly ven!!! Nikdy jsem si neuměla představit, jak je příšerné být zavřená doma a nemoci alespoň na 10 minut na procházku, jenom obejít park, jenom na chvilku!!! To je převládající pocit z mého šestinedělí - ten pocit domácího vězení! Nakonec jsme šly poprvé ven i přes nesouhlas paní MUDr., na 10 vytoužených minut!!! Možná se Vám to zdá nezodpovědné, ale já bych se OPRAVDU ZBLÁZNILA!!! Samozřejmě, že jsem dceru 20 min. oblékala, balila do všeho možného, pak jsme byli všichni 10 min. venku a zase jsem jí 15 min. svlékala, ale byla jsem neskutečně šťastná za tu chvilku!!!
Hormony se mnou cloumaly i jinak - pořád jsem měla pocit, že vůbec nic nestíhám (taky to byla pravda), jen kojím, doma nepořádek, nestíhala jsem jíst, jít na záchod, osprchovat se... Brečela jsem, že jsem strašná matka, hospodyňka, manželka... Naštěstí mě obrovsky podržel manžel, který mi do zblbnutí opakoval, jak jsem úžasná a že se o domácnost stará opravdu docela rád...
Nikdo si neumí představit tu změnu, dokud jí sám nezažije. Nechci nikoho strašit, ono se to srovná, ale ta změna je prostě nepředstavitelná!
Takže se nehruťte, počítejte s tím, že to bude šílené (ono to stejně bude ještě šílenější :-)), ale věřte, přežijete... Nic jiného Vám totiž nezbývá :-)))
A to mimi Vám to 1000x vynahradí!!!
Předchozí