Přidat názor k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

Mám doma tříměsíčního chlapečka a teď s odstupem času se tomu směju, ale hned první dny v porodnici jsem propadla pocitu beznaděje, že se prostě kojit nenaučím. Připadala jsem si nemožná. Prsa jsem měla hrozně nalitá, že se malý Vojtík ani nemohl přichytit a zkušené dětské sestry ani nenapadlo poradit mi, abych si nejdříve trochu odstříkala, aby se prsa změkčila! Ale křivdila bych jim, nebyly naštěstí všechny stejné, byla tam jedna prima starší sestřička, která byla moc hodná a trpělivá a nakonec mě kojit naučila. Hodně mi taky pomohla odsávačka, kterou mi manžel na radu zkušené kamarádky koupil, taky mi zformovala hezky bradavky, jednu jsem měla trochu vpadlou. A hlavní zásluhu měl taky náš malý Vojtíšek, který se hrozně moc snažil i z těch šíleně nalitých prsou pít a vůbec neplakal, když to nešlo a pořád se snažil. Jen pevně doufám, že mu ta houževnatost v životě vydrží.