Přidat názor k článku Šestinedělí - ženská záležitost, o které se nemluví

Jasně, šestinedělí je jen začátek. Když jsme měli našeho prcka malého, tak jsme si pořád říkali, už aby byl větší, už aby s ním byla "sranda" a nechápala jsem, proč mi kamarádka, která má o 10 měsíců starší holčičku, říkala: "Jen si užívej relativního klidu, ono bude hůř". A věděla už o čem mluví. Každý věk nese svá specifika. Narození, šestinedělí - opravdu jen slabý začátek. Jak dneska vzpomínám na ty prokojené hodiny "klidu", když se dohaduji se svým synem, jaké tričko chce nebo nechce a proč si v zimě nemůže vzít ven sandálky a proč tohle a proč támhleto. Tohle je teprve ono, když už se svým dítětem musíte vést věčné diskuze o tom, co ano a co ne a proč maminka a tatínek mají většinou pádný důvod zakazovat to či ono. No a čekají nás hořší věci (puberta, učení, první lásky atd atd). Teprve teď člověk může s klidným svědomím říct, že naši rodiče jsou vlastně téměř svatí, a že jim máme být za co vděční a když ne přímo vděční, tak k nim můžeme chovat alespoň hlubokou úctu, že to s námi vydrželi.