Přidat názor k článku Šestinedělí - ženská záležitost, o které se nemluví

Pod tvůj příspěvek se podepisuju:)) U nás naprosto to samé. Já 14 dní přenášela, porod mi vyvolávali od pátku od rána, porodila jsem v pondělí dopoledne, takže tři noci a čtyři dny beze spánku, na oddělení šestinedělí jsem první noc nemohla spát vůbec (nadopovaná hormonama, že jsem dokázala i já porodit své miminko:)), další tři dny a noci prokřičel Lukýšek, protože se mě neudělalo mléko. Týden beze spánku, myslela jsem, že už umřu vyčerpáním. Za čtyři dny od porodu nás pustili domů, kde jsem jak blbka měla pocit, že musím nadále stíhat všechno, vaření, prádlo, úklid, k tomu miminko, co se nechtělo nechat nakojit a řvalo, k tomu velké problémy s nastřiženou hrází......dopadlo to jak muselo, dostala jsem vysoké horečky, a nebyla schopná už vůbec nic. Docela dlouho a pomalu jsem se z toho lízala. Ale přejde to, svého Lukýška miluju jako nic na světě. Ale šestinedělí pro mě opravdu byl obrovský záhul, totální ztáta svobody, být 24 hodin neustále k dispozici......ale teď už to dělám ráda a moc mě to baví:)))