Přidat názor k článku A co takhle domácí potrat?

Nechtěla jsem už na Hančin příběh a diskusi reagovat, ale nedá mi to a chtěla bych vám napsat malé srovnání (s Evelýnkou), jak probíhal zákrok - kyretáž v tak hanobeném Heliosu v mém případě.
Na ultrazvuku týden před zákrokem mi paní doktorka řekla, že miminku zatím nebije sdríčko a že ještě týden počkáme, ale už by mělo začít tlouct. Po týdnu (bez jakýchkoli problémů - krvácení a tak) jsem šla na další ultrazvuk a mimi opravdu nebylo srdíčko a byly patrné další změny, které signalizovaly zmlklé těhotenství.S paní doktorkou jsme se domluvily na zákroku hned druhý den. Ráno v 7.30 jsem měla přijít do Heliosu. Na recepci se mě hned ujali, sepsali se mnou vše potřebné a uvedli mě na pokoj. Byl to krásný pokoj: postele, které vůbec nevypadaly jako nemocniční lůžka i když byly, pěkné barevné povlečení, skříň, televize atd. Ani ne za hodinu pro mě přišla sestřička, že si mám jít na WC a přijít na sál, který byl kousek od pokoje. Měla jsem strach, ale úsměvy paní doktorky i všech sestřiček mě brzy v rámci možností zklidnily. Za chvíli už jsem spala a za necelých 15 minut už jsem byla vzhůru a hned mi bylo řečeno, že všechno proběhlo v pořádku. Převezli mě na křesle do postele. Za 15 minut jsem se úplně probrala a bolelo mě jen trošku bříško a trochu jsem špinila. Vložek bylo dost na WC, takže jsem vůbec nepotřebovala vlastní. Sestřička nám donesla moc dobrý ovocný čaj a Danissimo(abychom měli něco lehkého do žaludku, když jsme od rána nejedly - na pokoji jsme byli 2).Za hodinu za mnou přišla paní doktorka, předala mi zprávu a řekla vše potřebné, jak budeme dál postupovat atd a za 2 hodiny už jsem ležele doma v postýlce. Řeknu vám upřímně, že když bych odečetla veliký smutek z toho, co se stalo, tak zákrok sám o sobě nebyl nijak strašný a frustrující. Jsem za to všem z Heliosu moc vděčná.