Zajímavá věc. Přidám názor z "druhé strany". Mám dohromady dvě kmotry a jednu svatební svědkyni. Křestní kmotru mi vybírala maminka a je to její o dvacet let starší sestra. Dnes tedy spíše už babička. Nikdy na mne duchovně ani jinak nepůsobila. Druhá kmotra je biřmovací, a taky myslím, že není vybraná úplně dobře. Je ještě o něco vzdálenější, než ta první. No, svědkyni jsem si vybírala sama, tak uvidíme :).
Myslím, že být kmotrou / kmotrem je čest, ale rozhodně i závazek a měl by se tak chápat, je mi dost líto, že třeba v mém případě to tak katastrofálně nevyšlo. Na druhou stranu se to samozřejmě předem nedá moc odhadnout. No a "náplň práce" takového kmotra je taky dost mlhavá...
Ještě dodám, že kmotr křtěného dítěte by tuším měl být sám pokřtěný. To, že chápe víru nějak jinak než rodiče dítěte, podle mého názoru není v dnešní době na závadu. Myslím, že hodně záleží na přístupu kmotra no a taky na tom, kam nás po x letech život zavane - nejen geograficky, ale i ideologicky.
Předchozí