Naši jsou oba učitelé - takže mají spoustu výhrad k tomu, co děláme, v podstatě vše děláme špatně, ale nikdy by neudělali nic, co bych výrazně řekla, že si NEPŘEJU, aby dělali.... Díky mamce vlastně začal Jony normálně jíst - taky už mě to v roce moc nebavilo pořád vařit extra a tak když ho jednou hlídali, dala mu babička pečené kuřecí stehýnko s bramborovou kaší - ale ne vařené jen pro něj, ale to pro dědu. Nekořenila ho a mléko na kaši převařila (a nic jsem jí nemusela říkat), jen trošku přizpůsobila přípravu a měli jste vidět to dítě - zbouchnul nejen to stehno, ale dospěláckou porci kaše a pak 2 hodiny chrněl :). Určitě se najde plno maminek, které si budou říkat, že to přeháníme.... Dneska už zpětně také vím, že něco jsme přeháněli, ale nevidím důvod, proč by dítě nejméně do roku věku (a lépe ještě déle) mělo vědět, jak chutná uzenina, majonéza, slané pečivo typu tyčinky, chipsy, ostré koření, těžká jídla atd. Lékař nám vysvětlil, že dítě má v tomto věku nejen organismus ještě mlaďoučký, čistý a nezničený (tak proč ho hned huntovat, že), ale taky že vnímá chuť jídla jinak než dospělý. Je úplně jasné, že mu sladké a slané hodně zachutná a v tom je ten háček. NEZNÁM totiž v okolí dítě, které by dobře jedlo, pokud má dovoleno jíst čokoládu a chipsy. Pak je to spíš naopak - tyto potraviny, které u mě vyvolávají většinou žluč. záchvat, se stávají u těchto mrňousů jediným zdrojem energie a ostatní potrava jim připadá "nejedlá".
U problematických prarodičů doporučuji opravdu DŮRAZNĚ požádat, aby to nedělali. Věřím, že rozumná babička to pochopí - alespoň obě naše babičky přes brblání nikdy nic "nepropašovaly".... :)
Předchozí