Přidat názor k článku Morální nebo duchovní záležitost?

Ještě jednou mám potřebu se vyjádřit, ještě jednou díky za názory. každý máme nárok na ten svůj. Snad ještě doplním, že já i rodiče malého chlapečka se známe velmi velmi dlouho, jsme přátelé a jsme si blízcí. Vážíme si sebe na vzájem a snažíme se respektovat. Rodiče malého: tatínek je věřící, maminka, řekla bych spíš hledající, Já jsem po 5 letém absolvování biskupského gymnázia (důvod vstupu na tuto školu byl jediný - bylo to špičkové gymnázium jazykové, svého druhu tehdy byla jen 2 v republice)musela chtě nechtě přemýšlet o víře i církvích. Sama nejsem ve víře vychovaná, ale mí prarodiče byli hluboce věřící lidé, jejich víra byla pro mě velmi čistá. Já sma si vážím víry, mám k ní takový respekt v tom dobrém slova smyslu,a le bohužel totéž nemohu říci o církvi. Za těch 5 let jsem viděla mnohé, dobré ale i špatné a především mnoho lidí, kteří "kázali vodu, ale pili víno". Vzpomínám si na jednoho maldého a pohledného kněze (byl to Jan Wirt), který byť duchovní měl mnoho poměrů s ženami - no, takže pak je těžké neudělat si vlastní názor. Ale to už jsem mimo. Vážím si dobrých lidí velmi moc a to bez ohledu na to, jestli jsou či nejsou věřící, to je každého právo a volba. Nehledě na to, že je jistě správné, aby lidé o své víře přemýšleli. Proto i já jsem o kmotrovství přemýšlela a snažila najít pro dítě i sebe tu nejlepší cestu. Doufám, že mé rozhodnutí je správné a považuji žádost rodičů za velkou čest.