To jsem ráda, že nejsem sama divná. Doma šílím, že nepředkládám synkovi makrobiotiku, okolí zas nechápe, že nejí to nebo ono, že mu nesladím, že mi vadí instantní výživa, cukr v přesnídávkách, vlastně jsem divná protože vařím a nedávám skleničky. Naštěstí manžel je vpohodě, respektive je mu to jedno, on sní cokoliv, ale kvituje s povděkem, když se mu na talíři objeví zelenina v lákavé úpravě, neptá se a jí. Stravu malého nechává na mě, před známými a příbuznými mě obhajuje, a vím, že kdybych šla do extrému, včas mi to dá najevo.
Ale taky jste si všimly, že kdejaké hrůzy páchané na dětech (posazování, vyřvávání, párečky, cukr atd.) nechávají lidi naprosto chladné, ale když dítěti vaříte bio a myslíte si, že domácí nejlepší, případně ještě balíte do látkovek, jste považována za nebezpečný alternativní živel a málem se volá sociálka?
Předchozí