Přidat názor k článku Morální nebo duchovní záležitost?

Milý neregistrovaný, dovolte, abych reagovala. Z vašich příspěvků(co jsou i níž v diskuzi) jde na mě DĚS a HRUZA. Nemyslíte, že Bůh je především LÁSKA ? Je NAD všemi vašemi definicemi.A navíc: "Duch si vane kam chce..."To, že máte jakési takové striktní chápání slov Písma, svědčí o nějakém vašem vnitřním problému nebo co. Nestavte se do role soudce nad druhými, tato role přece náleží tomu nahoře, ne? Já být nevěřící a setkat se s vámi,tak si pomyslím něco o....
Zkusím přidat jednu zkušenost. Jednou jsem na vlastní uši slyšela stěžovat si jednoho kněze z jedné zapadlé farnosti v severních Čechách. Do jeho kostela pravidelně, když sloužil mši, vnikla parta puberťáků(satanistů)a dělali mu tam bugr. Kde prý je ta chyba? Kněží prý dnes nechtějí křtít malé děti a ty pak ve svém životě podléhají více zlému. Kdyby tito lidé byli pokřtěni již v dětství(a nezáleží na tom, zda by je někdo k víře vedl nebo ne)tak by zkrátka v jejich srdci už bylo cosi zaklíčeného...a pak třeba v dospělosti se snáze k víře dostanou.
Mimochodem, téma křtít/nekřtít děti je prý tématem o kterém se hovoří, když se prý sejde více kněží pohromadě. Někteří jsou pro, někteří proti...Vidíme, že sami v tom nemají jasno!
Co to vlastně je křest? To, že pokřtěný může nazývat Boha otcem. Není to pěkné? Taková ta nejvyšší autorita, takovéto něco, co nad námi musí být atd. atd. se křtem stane naším otcem. Myslím, že při tom nezáleží, zda kmotr má na sobě kostýmek nebo rifle,zda má víru jak zrnko prachu nebo pevnou skálu, zkrátka jedná se tu o něco mnohem víc, jestli chápete.