Přidat názor k článku Morální nebo duchovní záležitost?

Přesně tak, nenech se odradit. Pokud máš čisté srdce tak do toho běž. Křest je opravdu trošinku o něčem jiném, než o zabezpečení dítěte, ale myslím si, že s láskou a upřímností se dá zvládnout i ta výchova k víře.
Já mám zkušenost takovou smíšenou. Já jsem křtěná, ale k víře nejsem vedená. Jakousi víru nosím v sobě a opravdu (nechci nikoho urazit) nepovažuji za dutné přidat se v neděli ráno "do stáda" a jít se hromadně modlit. Promiňte, ale tak to cítím. Můj manžel je hluboce věřící, ale také do kostela chodí sám rozmlouvat s bohem a společné modlitby jsou mu cizí. Když se narodil náš prvorozený tchýně (kostelnice - zlá to žena) prohlásila, že neznaboha v rodině nechce. Přitom jsme nikdy neuvažovali o tom, že by jsme syna pokřtít nenechali. Chodili jsme k našemu panu faráři na přípravu - velice hodný, upřímný a chytrý pán, který na nás netlačil s docházkou do kostela, pochopil náš vztah k víře. Jako kmotra je moje tetička, která je hluboce věřící a do kostela chotí. Syn chodil do křesťanské školky, na škole jsme ho přihlásili do náboženství. Tam chodil pouze 1 1/2 roku, protože se změnil u nás pan farář a výuka se nám i jemu vůbec nelíbila. Skončilo vyprávění biblických příběhů apod. a nastalo období vymalovávání nafocených kostelů, hřbitovů, hrobů a křížů - opravdu je to svatá pravda. Dnes syn (16let) nám sdělil, že si není tak úplně jistý jestli je dobře, že jsme ho dali pokřtít, že pohdrdá těmi "věřícími, kteří tam chodí jen pro čárku za účast" - moje tchýně, švagrová s celou rodinou. Druhý syn se narodil o 9let později a ten je křtěný tajně, protože tento již výše zmíněný pan farář ho domítl pokřtín, protože nemáme právě ty "čárky za účast", farář, který nám ho křtil nás prosil, abychom to nikomu v naší farnosti neříkali, prý by měl problémy.
Toto jsou moje zkušenosti ze křtem a vírou. Omlouvám se těm, kteří věří upřímně a do kostela chodí. Já chtěla jen sdělit svůj názor, že ne každý kdo chodí do kostela je věřící.