Přidat názor k článku "Znásilnění" aneb Život s mentálně postiženým člověkem

Reaguji na úvodní článek. Tam je řeč o konkrétní slečně a já se nevyjadřuji obecně, ale k té komkrétní slečně. Ta je podle popisu možná mentálně postižená, ale není blbá. Když jde o to někoho namíchnout, dokáže taky složitě myšlenkově kombinovat (viz vyvolání policejního vyšetřování ohledně jejího údajného znásilnění). Třeba zrovna tady by mohl být postaven ten mantinel, po jehož překročení by bylo namístě umístit rozmarnou slečnu do nějakého DSP. Nikdo totiž není povinen být ochoten se nechat kvůli nezbedné slečně zavřít. A za tohle se zavírá pokud víme cca na 5 let,pokud slečnu nenapadne si k tomu obvinění ještě taky třeba zlomit ruku, co ž by pro takovou slečnu nemusel být až zsae tak velký problém. To by potom dhuhovi její maminky hrozilo těch let až tak osm.

Takže nebrat na nikoho rákosku za to, že je postižený, ale za určitá neakceptovatelná chování. A pokud rákoska nepomůže, tak nezbude než ten sociální ústav. Duševní zdraví pisatelky považuji za přednější, nežli zachování svéprávnosti rozmarného fracka.

Však nikde není určeno, že ten sociální ústav musí trvat do smrti. Některým lidem je třeba předvést názorně, kam povede jejich neakceptovatelné chování.

Normálnímu člověku obvykle stačí když si o tom přečte (např. studium Trestního zákoníku), lehce mentálně postižený musí být poučen v realitě.

Co považuji za hodně důležité při jednání s podobnými lidmi je vyhýbat se planým výhrůžkám. Takoví lidé dokáží až překvapivě citlivě posoudit, zda vaše výhrůžka je planá nebo myšlena vážně. Proto co řeknete, musí takzvaně sedět, toi znamená být spolehlivě vykonáno. Takoví lidé zneužijí každou vaši nedůslednost k opruzu.

Jan Pracka