Přidat názor k článku Morální nebo duchovní záležitost?

Ačkoli jsem pokřtěná, k žádné církvi se nehlásím, ani se o konkrétní pravidla moc nezajímám. Každopádně, zdá se mi, že i lidé věřící obvykle neberou všechny názory církví na 100%. Takže asi nějak podobně to může být i v případě toho křtu. Někdo možná opravdu očekává, že kmotry bude mít jako pojistku pro případ své smrti, takové "potenciální náhradní rodiče", někdo to spíš bere volněji jako jakéhokoli jiného příbuzného, rodinného kamaráda, ... Proto souhlasím s názory, že hlavně a především bych si toto vyjasnila s rodiči dítěte. Církev sice může mít ve svých pravidlech co chce, klidně i to, že kmotr má povinnost se v případě smrti rodičů o dítě postarat, ale jen na základě toho nelze nikoho právně donutit, aby tak skutečně učinil, a ten slib je opravdu jen morální. Ale jak jsem řekla, přednost podle mého názoru má to, co je mezi těmi rodiči a kmotrem dohodnuto. Upřímně si ale myslím, že nejlepší je, když je kmotrem blízký příbuzný, u kterého se ten kontakt dá předpokládat. Samozřejmě jisté není nikdy nic a jen příbuzenství taky nic nezaručuje, když ty vztahy nefungují... Ale myslím, že prostě rodina obvykle při sobě drží víc než kamarádi.