Přidat názor k článku Perly aneb co jste možná o dětech ještě neslyšeli

Tak to mi silně připomíná ségru. Nejprve odešla z porodnice na reverz, protože jí sestry "kradly" holky (dvojčata) a cpaly je z láhve, i když ona měla prsa jak mlíkárna (holky se narodily v 41. týdnu a měly 3,40 a 3,60 kg, kojeny byly do 2 let!!!!). Sestry to zdúvodňovaly tím, že si holky "stejně musí zvyknout na flašku, protože kojit dvojčata nejde".... (Mimochodem jsou narozená v roce 2000, ne v padesátých letech minulého století).
Potom jí doktorka v poradně nadával obdobně, jako Caiře - ať je necpe kašemi a polévkou s jíškou - dr. nevěřila, že má ségra tolik mlíka, že jsou holky půl roku jen kojené a tolik přibírají....

Já jsem zase zažila šok, když jsem jezdila s první dcerou v kočárku. Nejprve známé maminky , později i cizí lidé se pozastavovali nad tím, že jsem jí nedala kousat párek. Tady (malé město v JZ Čechách) patří párek v rukách sotva sedícího mrněte (kolikrát to dítě ani nesedí samo, ale maminka ho obloží polštářky ze všech stran, aby bylo v "sedící" poloze) mezi důkazy "vzorné péče o dítě". Dokonce když měla Ela asi rok, tak mi paní prodavačka při nákupu v masně nožku párku VĚNOVALA, abych na tom ubohém dítěti nešetřila a párek mu dopřála......
Dovedu si představit, že dám třeba dvouletému dítěti libový párek či libovou šunku k bramborové kaši k obědu. Myslím si, že nejsem nějak přehnaně úzkostlivá, co se týká výběru jídla. Ale představa syrového - neohřátého párku - v tlapce půlročního mrněte mne nepřestává děsit.....