Hezkej článek. Pro mě byl poslední výběr jména dost boj se sebou samou, tehdy bych taky ráda uvítala nějaké znamení, leč nic nepřišlo.
První syn se jmenuje po mým největším příteli, který tragicky zahynul těsně před tím, než jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Ačkoli jsme nevěděli pohlaví předem, pro holku jsme nic neměli (ani nevybírali).
U druhého těhotenství jsem si byla na 100% jistá tím, že čekáme holčičku a vybrali jsme Julii. Pro kluka nic, a tak se nejdřív narodil "bezejmenný", posléze byl pár dní za Štěpána, ale nějak to nesedělo, a tak máme Jonáše.
Výběr pro dvojčata jsme brali poctivě, a tak se jejich jména (když ještě byly v u mě v břiše) měnila prakticky dennodenně (několikrát víckrát za den) až do porodu.
Kamila mám taky kamaráda a ze začátku mně to jméno přišlo jako "karamel", ale přišla jsem mu na chuť - navíc se mi líbí, jak mu každej říká hezky Kamile a nikdo nemá potřebu to komolit.
Předchozí