Myslím, že je to naprosto normální. Staršímu synovi určitě pomůže školka, do té doby to musíš nějak přežít. :-) Já mám dceru 3,5 a syna 1 rok. Dcera je hrozně moc hodná, ale...... Když se jí narodil bráška, tak měla asi 2 nesnesitelné měsíce (i když se na malého moc těšila), což jsme čekali. Snažili jsme jí zapojit do péče o něj a to docela pomohlo. Srovnala se. V říjnu začala chodit do školky, což mi hodně ulevilo (i proto, že pracuji ještě doma). Ovšem čím je báška starší, tím víc začíná dcera "zlobit". Snažím se jim věnovat čas oběma, ale z pochopitelných důvodů mě syn přece jen vytíží víc. Navíc je syn dost "mamánek", to u dcery neznám, ta je spíš na tatínka (pochopitelně ho míň vidí), i když se mnou se taky mazlí. Ale teď v poslední době to zase trochu začíná. Mám pocit, že dcera začíná zase žárlit. Bere synovi věci, občas ho strčí nebo nechce někam pustit apod. Navíc začala chtít, abych jí krmila, svlékala, oblékala atd. atd. Chápu to, chce tím získat víc mojí pozornosti. Ale mě to nejen hrozně ztěžuje práci, ale i mě to rozčiluje. Ona je totiž moc šikovná a všechno umí sama. Ale teď mě prostě takhle "zaměstnává". Také mám pocit, že bych se musela rozkrájet, aby byla spokojená. Mrzí mě to, snažím se jí věnovat. Ale mám pocit, že "mě chce víc a víc" a to prostě nejde. Musím svůj čas rozdělit mezi ně.
Předchozí