Po přečtení tohoto článku jsem si trochu
oddychla, že v tom nejsem sama. Máme sice zatím jen jedno dítě (holčičku - 4 roky),
ale někdy vydá za 4 kluky. Už od malička moc nespala, neustále brečela, když jsem věšela plíny, musela jsem asi 20x ke kočáru, no hrůza. Abych zase nepřeháněla, tak jak rostla, měla, i když krátká, období kdy to s ní šlo. Do školky šla 2 měsíce před 3 narozeninami a moc se jí tam od začátku líbilo , je velmi společenská a má ráda děti. Ještě ale než nastoupila tak to s ní bylo za trest. Chodila po bytě, žádná hračka jí nestála za to, aby s ní strávila chvilku hraní, vymýšlela kraviny, no zkrátka se nudila a to školka vyřešila.
Ve školce byla v pohodě, i když jí vyzvednul tatínek a byla s ním doma, než jsem přijela z práce. Jakmile jsem přijela domů, začala se vztekat, vymýšlet blbosti, no prostě mě chtěla potrápit. Chápala bych to, kdyby se jí ve školce nelíbilo, ale tam byla naprosto spokojená!!! Tak jsem nevěděla co si mám o tom mysle a moc jsem se trápila. Za několik měsíců se to celkem spravilo, ale teď měsíc před 4 roky je to s ní dost náročné. Neposlouchá, i když výchovu má celkem přísnou, odmlouvá, často pláče,....
Vždycky si říkám, že musím zachovat chladnou hlavu, jenže ono to většinou s mou náturou nejde a pak si vyčítám, že jsem opět selhala!!!!!! Každý říká, že potřebuje sourozence. Mimčo plánujeme, ale až tak za rok. Ještě ale musím dodat, že naše Míša je moc šikovná, krásně mluví, zpívá, recituje a prostě vše zvládne, pokud se jí chce a v tom je taky kámen úrazu - je to BÝK.
Taky si s manželem říkáme, že bude líp a on ten čas tak plyne..... Asi se opravdu budeme muset naučit brát to takové jaké to je, neboť by jsme mohli čekat tak dlouho, až by vlastně nebylo na co.
Mějte se všechny moc hezky, pevné nervy a snažte si nevyčítat.
Předchozí