Přidat názor k článku Moje mateřská dovolená - nervy v kýblu

Milá Petrido, tvůj článek mně mluví z duše. A mám naprosto stejné pocity a téměř stejné problémy, které popisuješ. Ten starší měl 3 roky a mladšímu bylo 1a3/4 roku! Když jsme doma, tak je to ten "horor", jak to nazýváš a z úplně stejných důvodů. Proto se snažím - opět jako ty mít pořád nějaký program. Občas si kvůli tomu připadám úplně nemožně, protože jenom ze všech stran slyším: "Vždyť jsi na mateřské, tak jaktože nemáš čas?" Nebo: "Furt někde lítáte, tak si nestěžuj, že nic nestíháš!" Taky si říkám, že mám štěstí: mám hodného manžela, který pomůže, když je doma (poslední rok ale dost pracovně cestuje do zahraničí) a babičky a dědečky, kteří občas pomáhají; a že jsou kluci zdraví (a to i přesto, že ten mladší se narodil s celkovým pravostranným rozštěpem). Jenže taky pořád řeším nevyspání a vůbec celkovou fyzickou, psychickou únavu a taky nevím, jak z toho ven. Chtěla jsem se někam přihlásit - třeba do cvičení či do keramiky, jen abych někam vypadla mezi normální lidi a měla aspoň pár hodin týdně pro sebe, jenže s cestováním mého muže je to nemožné. Takže s tebou naprosto soucítím a děkuji, že jsi a že jsi to napsala a že už díky tobě vím, že v tom (v tom konkrétním) nejsem sama. Jenže mám pocit, že řešení skutečně není žádné. Jen čekat a doufat, že bude líp. Kdybys někdy chtěla o společných problémech pokecat via ICQ, Skype,.... tak napiš mail, pošlu ti svoje iniciály. Ještě jednou díky za tvůj příspěvek