Dávám za pravdu, že jsou děti, se kterými to jde snadno a děti, u kterých je sebedokonalejší výchova nic moc nezmůže. Zkusím poradit, ale není jisté, že to zabere. Zjistila jsem, že je strašně důležitá taková jistota mateřské a vůbec rodičovské autority. Aby rodiče ke svým dětem přistupovali s vědomím, že mají právo na poslušnost svých dětí, že mají právo a že je to i pro děti dobré, aby je vedli a určovali, co je správné a co se bude nebude dít. Nemluvím o bití ani o nekompromisním přístupu vždy musí být po mém, rodič, který si je vychovatelsky jistý, si může dovolit být i shovívavý. Jde o takovou vnitřní jistotu a přesvědčení, které je v sobě třeba i budovat a upevňovat, nejsnáze se naruší, když jsme unavéné, máme toho moc najednou apod. Dítě tuto vnitřní jistotu vycítí a je ochotnější k poslušnosti a spolupráci, aspoň taková je má zkušenost.
Já vím, že to teď bude znít mentorsky, ale i ty těžkosti s dětmi jsou lepší než o ně přijít. Měly bychom se naučit se z dětí radovat, mluvím i k sobě.
Předchozí