Přidat názor k článku Moje mateřská dovolená - nervy v kýblu

Petrido,

taky to nezvládám. Můj syn (3 roky) začal zlobit někdy v jednom roce a trvá to dosud. Záchvaty vzteku, tvrdohlavosti, zuřivosti, surovosti… už ani nemám sílu to všechno líčit – kolikrát jsem se chystala na psychiatrii. Jediné starosti, které oproti tobě nějak nemám, je ten nočník, dudlík a jídlo. Ale skoro bych se vsadila, že jinak jsme na tom možná i hůř. V těhotenství jsem musela najmout chůvu (kopal mě při každém přebalování a převlékání), po narození holčičky šel na dvě dopoledne do školky, teď chodí na tři. Ve školce ho všichni chválí. Doma je to horor. Nemám sílu to všechno rozebírat, zrovna nedávno se tchýně divila, že jsem ho nezbila, když počmáral sedačku. Dokonce i kamarádka mi říká: "ty máš ale zodpovědnost za to, že mu stanovíš hranice". Já ho neumím mlátit – už jsem to i chtěla zkusit, když mi to všichni raděj, ale nejde mi to. Holčička (7 m) je moc hodná – tak uvidíme, jak to bude dál. Hlavně že jsou děti zdravý. A to jsou až neuvěřitelně ťuky ťuky ťuk...