Přidat názor k článku Moje mateřská dovolená - nervy v kýblu

Ahoj,

mám kluky v podobném věku. Samo se tahají o hračky, ale jsou i nej kamoąi na světe, co pomáhá:

1. uľ to tu někdo psal - den jen pro jednoho, to je bomba, matej odjede třeba s tátou na výlet vlakem, já zlstanu s mladochem nebo si 1 vezme babička, neděláme to moc často, ale funguje tu

2. starąí potřebuje vědět, ľe určité hračky jsou jen a jen jeho, ale ľe kdyľ je kubíkovi pujčí, nic se jim nestane - vľdycky ho ubezpečim, ľe jsem ten vláček koupila jemu a je opravdu jeho a ľe Kubovi koupíme jinej. pořád vysvetluju dokola a dokola. Naopak pak koupíme spolu neco kubovi a matej vidí, ľe si s tím můľe taky hrát a pořád říká, ľe je kubík hodnej bráąka

3. večer řeknu starąímu (chodí spát o půl hodiny dýl a hraje si s "malym legem" se kterym kuba nesmí, páč by ho spolk (říká starąí), prostě takový privilegium...to je taky potřeba, víc povinností, víc privilegií), ľe byl moc hodnej a ľe chci aby byl hodnej zase zítra a ľe bude odměna (syn je nenáročnej a vděčnej za piąkot :-)). Neodměnujeme kaľdej den, ale jen fakt, kdyľ není jedinej konflikt.

4. kdyľ nám kuba při hře boří lego, pořád dokola vysvětuju, ľe jsme přece ąikuly a ľe si vąechno opravíme a ľe aľ kuba trochu vyroste, tak si bude umet hrát (samo to nezabere vľdy, ale uspech to má).

5. vąichni společně vaříme, to je baví

6. kluci uplne milujou, kdyľ spolu můľou dělat "lumpárny" to jsou najednou bráchové nad bráchy, honí s e po byte na motorkách, Kuba je lupič a matěj policajt a já je hecuju, ľe dělají lumpárny, to funhuje i venku

7. některý věci prostě nesmí, ale je dobrý nabídnout alternativu (uľ to tu taky nekdo psal), to funguje skoro na 100%. Nebouchej do podlahy, beľ na kobereček..... Smí si hrát s hrnema, ale musí je pak uklidit, vľdycky se snaľím, aby matej uklidil aspon jeden, aby si pamatoval, ľe uklízel s mojí pomocí. Ale krámů a hraček po byte máme ąííílene

8. kdyľ je nejhůř (např. mladąí jezdí po kolejích autem, coľ je pro starąího utrpení, ponevač po kolejích jezdí jen vlaky), řeknu matějovi, to víą, kubík je jeątě naąe malý mimino, on se to naučí a bude s námi jezdí po kolejích a ľe kdyľ on byl takhle malej, tak taky jezdil s autem po kojeích (to docela zabírá). MAtej je pak desne důleľitěj, ľe se od nej neco brácha učí (ted se třeba od nej naučil sám jíst jogurt)

9. To potřebuju - znám a s tím bojujeme snad nejvíc. Matěj si s něčím hraje, kuba si vezme neco jinýho a mates mu to jde okamľitě zabavit. To jsou snad nejhorąí střety, nepovolím aby to kubíkovi vzal, má za ukol mu přinest neco jinýho, ale kdyľ kuba nechce, nesmí mu hračku vzít - to pak mateje evakuju do jinýho pokoje a tahám se o dveře :-((( ale vetąinou se zklidní

Samozřejme ľe jsou u nás scény jako blázen a nekdy mám chut utéct, uľ jsem mela i anonym ve schránce, ľe moje děti řvou ve dne v noci (blbost).

2 měsíce kluci byli nemocný a my nemohli ven... to byl horor. Spí mi po obědě oba, takľe výlety taky nic moc :-(. Ale spavci jsou tedy ukázkový, v tom mám óbr výhodu, to vím

ALE NEMENILA BYCH :-)))

Hodne sil

Martina