Taky se někdy chodím uklidnit "vedle", abych neudělala nebo neřekla něco, čeho bych pak litovala.
Řešit jejich rvačky je problém. Někdo radí nezasahovat, ať si to vyřeší sami, nebýt soudce. Ale já mám strach, aby starší tomu mladšímu neublížil( i když vím, že není až tak agresivní, aby ublížil opravdu vážně, ale nemusí to odhadnout), ale také si už mladší zvykl předstírat trošku víc, než se mu opravdu stalo. Na jednu stranu se staršího brášky fakt někdy bojí(uhýbá a kryje se, i když nemá důvod), na druhou stranu klidně staršího provokuje. Je to těžké, nechci být nespravedlivá, ale nechat jejich neustálé rvačky bez povšimnutí také nejde.
Předchozí