Přidat názor k článku Moje mateřská dovolená - nervy v kýblu

Petrido,
má dvě děti, klukovi jsou tři a kousek a holce 19 měsíců. Období, kdy se nic nedalo s nima dělat přešlo - jak nám malá přestala pojídat modelínu a olizovat vodovky, tak se občas zase odhodlám. Každej dostane svůj papír / modelínu / štětec / pastelky - a jedem. Sice to pro mě znamená děsné vypětí, ale dá se to dělat společně. Zkus u toho mladšího přivázat do jídelní židličky - jednak ho můžeš udržovat mimo dosah věcí, které mu nechceš dát (fixky, nůžky), a za druhé nemá možnost zdrhnout a škodit jinde.
Podobně lego - stavíme DVĚ garáže atd. UThle jsem zakoupila druhý velky plastový náklaďák protože mě přestalo bavit vysvětlovat poučky o dělení. Když si hrajeme s vlakama, tak se synem jezdíme po celém kolejišti a dceři dáme jeden vagónek do tunelu a ona si s ním jezdí sem a tam a zaujme se tím stejně jako starší syn stavěním dlouhých vlaků.
Nábytek atd. - potlačila jsem nutkání mít novou sedačku (tu naší máme deset let a to jsme jí dostali už použitou), hodila jsem přes tu starou potah, který občas vyperu a počítám tak za rok za dva (za tři, za čtyři :-)) se teprve budu zajímat o nový nábytek. Podobně neholdám teď malovat nebo dávat nové podlahy. Není na to vhodná doba.
Školka možná pomůže - a možná ne. Můj syn chodí na dvě dopoledne týdně - je pravda, že si užívám toho, že "jedno dítě = žádné dítě" a s dcerou zvládám obtížnější nákupy atd. - ale ona je tak protivná, když nemá bráchu, že to zase až taková úleva není. Když je sama, tak se "nudí" a mám jí pořád za zadkem, kdežto když je doma i syn, tak sice musím neustále "policajtovat" - ale zase si dost vystačí sami a zvládám při nich základní domácnost (zamést, dát nádobí do myčky nebo prádlo do prádla - samozřejmě činnosti jako žehlení nebo vytírání nepřipadají v úvahu).

Výlety - mě po obě spí oba (většinou) - ale skutečně musíme 2x denně ven. Dopoledne máme delší čas, takže to jsou různé ZOO, parky, výlety vlakem atd., odpoledne třeba jen oběhneme blok s tříkolkou nebo i jdeme jen nakoupit - ale opravdu nemůžou zůstat dlouho doma - začnou se nudit a dělat blbosti. Mám malou zahrádku, takže občas pomůže vystrčit je tam. I zahrádku mám upravenou tak, aby tam nemohli napáchat moc velké škody ani na sobě, ani na majetku, takže tam je to obvykle taky v pohodě. Dost se nám osvědčily návštěvy - u cizích jsou děsně hodní, hrajou si s neznámejma hračkama a je relativně klid. Jestli máš nějakou podobně postiženou kamarádku, tak domluvit, že jednou týdně se sejdete na střídačku u vás a u nich - uvidíš, jak budou děcka nadšený.

Tresty - u nás dost funguje dávání do kouta. Dále zabavuju hračky s kterýma se neumí chovat ("když neumíš ten náklaďák řídit tak, abys nenajížděl do ostatních lidí a nábytku, tak si s ním nemůžeš hrát"), někdy i sporné hračky (tj. než bych řešila kdo komu co vzal a kdo měl na hračku větší právo, tak pod heslem "když se neumíte dohodnout v klidu tak to nebudete mít nikdo") - kupodivu i to se zdá, že chápou a už to docela funguje. ALe základ je fakt 2x denně vylítat.

Že tě to nebaví je jasný - člověk by raději měl hodné milé vstřícné poslušné zdvořilé milující vzorné děti - ale většina lidí má osobité příšerky. U nás je to zpestřené neexistencí babiček a manželovými příchody z práce v půl deváté... no zase mám výhodu tím, že druhé je holka, takže přeci jen mají trošku odlišné zájmy a nestřetávají se tak tvrdě (s hračkama si hrají trošku jinak) - a taky mi přijde že na sebe tolik nežárlí - že dítě opačného pohlaví není tak strašná konkurence...