Nedá mi nereagovat :-), můj syn ( skoro 6 ) byl od malinka hodně náročné dítě. Kdysi jsem si o maminkách, kterým se svíjely děti vztekem myslela, že opravdu neschopé jsou, zvláště vzhledem k tomu, že moje první, dcera je normální a pohodová holka ( skoro 15) tak jsem si ani neuměla představit, že by to mohlo být jinak. Syn se prostě s takovu výbavou narodil a už od miminka to dával najevo. Dám Ti dobrou radu, nenech si ho přerůst přes hlavu, já jsem šla důsledně po tom, aby poslechl, v zásadních věcech diskuze vůbec nepřicházela v úvahu, byť za cenu toho, že než se to naučil dostal vařečkou. Půjčila jsem si i v knihovně několik odborných knížek, abych získala nadhled co s ním, protože to bylo první dítě v rodině které má takovou životní výbavu a že těch dětí je u nás celkem dost. To období, kdy to bylo nejhorší bylo právě před třetímrokem. Díky důslednosti ( nekřičet, nevyhrožovat, nediskutovat ale praktikovat zásady zdravého rozumu) se mi podařilo ho zvládnout do té podoby, že není agresivní, chová se /jakžtakž:-)/ slušně a umí rozlišit, co může a nemůže, přestože ta vzdorovitost a umanutost a choleričnost a
jánevímcoještě v něm je a zůstane, tak má nastavené mantinely, které musí tolerovat. Kamarádka má syna, kterému je 5 a už dnes ho nezvládá, chlapec je drzý, mluví sprostě na ni i jiné lidi, poslední dobou se začínají přidávat fyzické útoky jak na děti ve školce tak příslušníky rodiny. Byla jsem svědkem toho, jak malý kopal do babičky, která ho vyzvedávala ze školky se slevy - ty bábo blbá. Ve školce ho děti rády nemají, bojí se ho, tím pádem on je tím víc zlobí, je to začarovaný kruh. Takže radím - podle známého přísloví : ohýbej ma mamko, dokud já jsem Janko, až já budem Jano, neohneš ma mamo. Já doufám, že syn čím bude starší, tím víc bude rozumově svou povahu zvládat , protože se opravdu snažím ho k tomu - dnes už pochopitelně bez vařečky, tu jsme odložili dávno - vést a zvládneme spolu i budoucí pubertu. Kamarádka už dnes má strach z toho, že jednou na syna nebude fyzicky stačit a on by jí mohl něco udělat.
A na závěr, když se sejdou doma DVA či DVĚ taková dítka, jako je můj syn, tak potom klobouk dolů před jejich maminkama :-)
Předchozí