Petrido, mám 2 holky, dvojčata, jsou jim 2 roky. Někdy mám stejné pocity jako ty, nic se s nimi nedá dělat orotože když si jedna chce číst, druhá si chce malovat a obě potřebují maminku jako asistenci, takže to skončí rvaním a hysterákama..... Prostě klasika.
Zkouším se uklidnit tím, že jim to do života dá hodně moc, to, že nic neměly jednoduché, že maminku měly vždycky napůl, že neznaly třeba samostatné kojení, že se čas a hry nepodřizovaly jenom jim atd atd.... Prostě doufám, že ta srdíčka budou mít trochu otevřenější právě proto, že se naučí, že svět se netočí kolem nich, i když pro nás mámy je to teď dost náročné.....
Jo a taky se situace zlepšila když jsem začala chodit na dopolko do práce, odreaguju se a na holky jsem pak "hodnější" a ony to poznají a míň zlobí, míň se rvou a tak.
Přeju pevné nervy. Vydrž
Předchozí