Přidat názor k článku Morální nebo duchovní záležitost?

Meluzína jako absolventka biskupského gymnázia zajisté ví, ale ostatním.

Vycházím z nauky své Římskokatolické církve, ale domnívám se, že u jiných církví nebude podstatných rozdílů.

Kromě desatera Božích přikázání třeba plnit taky:

Přikázání církevní
V náboženském významu jsou to pozitivní předpisy vyhlášené církví. Mají být věřícím zárukou, že dosáhnou v oblasti modlitby, morálky a v růstu lásky k Bohu a k bližnímu nezbytného minima.
Církevních p. je pět: účastnit se mše svaté o nedělích a zasvěcených svátcích; vyzpovídat se alespoň jedenkrát do roka; jít ke svatému přijímání alespoň o velikonocích; světit zasvěcené svátky; zachovávat stanovené posty (srov. Kat. 2041-2043).

Jednou z těchto povinností je tedy účastnit se mše svaté o nedělích a zasvěcených svátcích.

Tolik suchý katechismus.

Můj osobní názor a osobní komentář.
Velice nerad používám při diskuzích o víře církevní dokumenty, ale ptáš se a já jsem se k tomu uchýlil podat pregnantní odpověď.

Samozřejmě, že to nejsou povinnosti pro širokou veřejnost. Jsou to povinnosti platné pouze pro členy Římskokatolické církve, které jsou závazné pro Meluzínu pokud se hodlá ucházet o kmotrovství, má pan farář právo plnění těchto povinností po Meluzíně jakožto uchazečce o kmotrovství vyžadovat.
Nenavštěvování bohoslužeb a nepraktikování křesťanství bývá podle mého názoru nejčastějším důvodem farářova odmítnutí pokřtění dítěte.

Kmotr má vůči kmotřenci nebývale mnoho povinností a taky zodpovědnost, kterou si ne všichni kmotři a rodiče plně uvědomují.
Povinnost vést k víře a zodpovědnost ne před farářem, ale před Pánem Bohem, že z dítěte vyroste praktikující křesťan a ne pouhý farník na papíře křestní knihy.
Tato povinnost a zodpovědnost bývá tíživější, než si leckdo v tom romantickém dychtění po kmotrovství roztomilému miminku uvědomuje a připouští. Vyžaduje to spolupráci s rodiči,mnohdy se doslova nastěhovat do rodiny v případě potřeby, být nablízku, pomáhat kde je to možné a udržovat si duchovní vliv na dítě a důvěru nejen dítěte, ale taky jeho rodičů zejména ve dnech, když se slunci nedaří.

Za normálních podmínek je úkolem kmotra zajímat se o rozvoj dítěte zejména po duchovní stránce. Doučovat kmotřence především náboženství ale v případě potřeby nejen to. Vhodné dárky pro kmotřence jsou náboženské předměty, dětská duchovní literatura, ne jídlo a šaty, což mají za normálních podmínek za úkol zajistit rodiče. Namísto toho vzít na pouť anebo na nějakou akci pořádanou církví. A zejména nerozkmotřit se s rodiči, což má být pro správného kmotra noční můrou. Protože rozkmotřený kmotr ztrácí zpravidla na kmotřence jakýkoli duchovní vliv, ale neztrácí za kmotřence zodpovědnost před Pánem Bohem.

Možná jsem to všechno napsal hodně natvrdo, ale nechtěl jsem aby to vypadalo tak, že kmotrovství je hlavně o krásných povijanech, romantickém obřadu v kostele, křestní roušce a svíci a hlavně dobrém obědě a rodinné sešlosti po církevním obřadu. Kmotrovství je totiž doživotní závazek.

Tohle všechno dobře splnit vyžaduje pevně věřícího člověka a nikoli někoho, kdo o své víře v současné situaci pouze váhá. V tom případě je nutno duchovně dát do pořádku nejprve sám sebe abych mohl později někoho duchovně podpírat a duchovně vést.

Poutník