Přidat názor k článku Moje mateřská dovolená - nervy v kýblu

Mily,

vlastne s tebou souhlasim, koneckoncu mnoho autorit, ktere bychom uznali oba by presne toto reklo. A presto jsme vychovu vzali z jine strany. Silne "demokraticky".

Mozna proto, ze jsme meli jako mladi "vitezni revolucionari" dost autority komunistu a vsi, ktera se od nich odvozovala (lzivi ucitele,... a zel i pokrytecti rodice...). Kdyz jsme se vzali, meli jse konecne pokoj od sekyrovani ... Mozna proto, ze jsme se zamilovali az po usi do liberalismu ... Mozna proto, ze jsme zazili zrovna v cirkvi vlnu vyucovani, ze deti maji velkou hodnotu a jsou nam rovne (v urcitem aspektu - ale to uz tak moc nezaznelo). Mozna proto, ze jsme oba s manzelkou z rodin, kde to moc nefungovalo, kde autotita minimalne otce v kriticke dobe selhala na cele care... Mozna proto, ze jsme hodne (pre)akcentovali duraz, ze autorita se musi prokazat tim, ze je predevsim sluzebnik, jinak je falesna a nema na nas narok... Mozna proto, ze moje zena (autoritativnejsi z nas dvou) byla treti dite rodicu, ale prvni zive... Mozna proto, ze celou dobu zijeme v "provizoriu" 1+1... (manzelka je doma, na vic nemame...)

Do toho prisel syn, silne hyperaktivni (boj o preziti predevsim, andele ho sundavali z rimsy okna ..., nektere nebezpecne veci jsme radsi nezakazovali ... ). Nevydrzel v postylce, dokazal ji v 1 roce prelezt a spadnout po hlave ... Nikdo nam neumel prakticky pomoci. Ve 4 letech oficialni diagnoza. Neurologie atd... Specialni MS, kde jsme videli co je a co neni "normalni" dite (meli jsme srovnani). V cirkevnim spolecenstvi akorat odsouzeni... Spatni rodice ... LMD neexistuje ... (blbost)... Tak jsme jim ho jednou pujcili ... aspon okrajove se neco dozvedeli...

Dneska je syn ve treti, dcera (ziva kvuli preziti...) v prvni. Syna nam ZS odmitali ... Syn je docela rozumnej, pouze veci proziva daleko tragicteji, nez jsou. Z konfliktu zbyva uz jen tu a tam problem se spoluzaky, caste rvacky se sestrou o pocitac a zoufale hadky o rozsah uceni (i pres ulevy 2x proti normalnim detem, halt je silny dysgrafik a dyslektik...). Obcas ho chyti amok, ale uz jen na par vterin a zacne do sestry kopat (vetsinou po rozsahlem provokativnim jednani...). Jindy je ale milacek, kdyz jsme nemeli penize, sam prisel ze nechce kapesne ... nekdy si sam zacne delat ukoly brzicko rano ... pry aby se nehadal s maminkou ...

Tohle vsechno jsme prezili s postojem, ze nejsme nejake autority "vsevedouci" vysoce presahujici nase deti. Naopak jsme chteli byt stejne "malinci" jako oni, vime ze jsme chybujici, ze na mnoho veci je ve svete rada nazoru, z nichz sice nejaky zvolit musime, ale ne nutne ten spravny ... Ze zajmy nasich (pochopitelne sobeckych) deti jsou stejne vazne jako nase ... Stalo nas to asi vic hadek, nez kdybychom vic tvorili rozdil rodice/deti (ti co maji rozzhodovat/ ti co maji poslouchat). Samozrejme nas situace casto nutila deti nutit ... nebo trestat ... (třeba ZA ublížení druhému ...), čímž jsme to nějak vyvážili... A jsme radi, ze jsme dneska z deti vychovali docela fajn kluka (učitel ho označil za LMD, ale vychovaného) i holku (i když na ní ještě musíme zapracovat... je tvrdší než syn ...)