Přidat názor k článku Moje mateřská dovolená - nervy v kýblu

Podobné stavy jsem zažívala taky. mám dva kluky necelé dva roky od sebe. Ke konci 5-ti leté mateřské jsem měla pocit, že už se s nimi snad nedovedu z ničeho radovat a umím jen řvát, nadávat a hroutit se. Před týdnem jsem nastoupila zpět do práce. Bože, jaký tam je klid! První den jsem byla furt ve střehu, nastartovaná, co se bude dít, ale ono nic. Nikdo nekopal do dveří, nikdo nezdrhal na ulici, no lázně hadr. Vydrž (já vím, že se to lehko řekne, hůř udělá) a až bude nejhůř zkus vzpouru, jakou jsme v loni udělaly s podobně postiženou kamarádkou a místo dárku k narozeninám jsme si vyjely na 3 dny SAMY na výlet - ať si otcové taky užijou robátka , batolátka. Mě nejvíc pomohlo, když jsem mlela z posledního, zalézt si večer do vany s knížkou (ne o výchově, ta mě spolehlivě jako neschopnou matku dostala do ještě větší deprese). Parádní je knížka od Kateřiny Sidonové Já, Kateřina, kde popisuje jak jí bylo doma s 3 dětmi rok od sebe a nebere si přitom servítky. Člověka potěší, že se v tom někdo plácá stejně a že neexistují jen samé dokonalé matky.