Přidat názor k článku Moje mateřská dovolená - nervy v kýblu

Čekám svoje první mimi a v době 11 letého čekání jsme si s partnerem pořídili chlapečka z dětského domova, zaostalého, leč roztomilého blonďatého andílka. Samozřejmě v prvním nadšení jsem přistoupila k liberální výchově, to znamená, žádné příkazy, možnost výběru, fyzických trestů. Nutno podotknout, že s partnerem jsme se v tomto přístupu značně rozcházeli. Nikdo netuší jak hořce lituju toho, že jsem partnerovi nenaslouchala. Malého nezvládám, ani po dobrém a teď už ani po zlém. Partner se mi snaží pomoci, ale vzhledem k časově náročné práci je to velmi omezené. Už ho nechce hlídat ani jedna babička, protože moc zlobí. Nejhorší je, že ze školy nosí poznámky, že zlobí, pere se a co je nejhorší ubližuje spolužákům. Teď si opravdu říkám, že je škoda každé rodičovské facky, která padne vedle. Myslím, že každá demokracie ve výchově má své hranice a lituju toho, že jsem si to neuvědomila mnohem dřív.