Přidat názor k článku Moje mateřská dovolená - nervy v kýblu

Také jsem měla nejhodnější dítě, do doby než začalo chodit. Za chvíli synovi bude pět let a je to hrůza! Je hyperaktivní, neposlouchá a já jsem někdy jak se říká na prášky. A to už dávno chodím do práce. Já jsem také spíše výbušné povahy, takže je u nás opravdu někdy Itálie. Je to opravdu náročné, když dítě neposlouchá a zlobí. Nepomáhá psycholog, prostě nikdo. A stále opěvovaná a doporučovaná důslednost je taky k ničemu. Prostě u nás nezabírá nic. Ale na druhé straně je to zase srašně roztomilý a v jádru dobrý chlapeček, který si ale dělá co chce. Dávno patřím v rodině za matku, která nezvládá své dítě a jen ho rozmazluje. Už nikdo ale nevidí ty moře slz, to trápení, neustále návštěvy psychologů, pedagogických poraden a podobně. Prostě to trápení, které mne už tolik let sužuje. Už někdy po něm křičím, že ho dám do dětského domova a on se na mne vždy podívá těmi svými nevinnými očičkami a řekne "Maminko, neříkej nesmysly, já nechci zlobit". Kde jsem udělala chybu? Proč jsou některé děti bezproblémové a některé samý problém? Proč???? Vím, že to nejsou problémy typu těžce nemocné dítě,a jsme šťastná, že je zdravý, ale opravdu je to velmi ale velmi náročné.