Já mám kluky 2 a to 9let od sebe a taky si připadám jako nezvládající, špatná matka. Můj starší (16) byl to "vzorné" dítě, které stačilo napomenout a dal si říct. Mladší (7) je hyperaktivní trdlo, které nezavře pusu od rána do večera. Hračky jaksi mimochodem ničí (není v tom opravdu záměr, snad nešikovnost), žárlí na staršího, že je starší atd. Někdy si taky připadám jako v blázinci. Zajímavé je, že ve škole je hodný, což mě utvrzuje v přesvědčení, že chyba je ve mě,holt paní učitelka má respekt.
Můj názor je, že je jedno jestli je to holka nebo kluk, záleží na nátuře. Když byl starší syn malý, také jsem se dívala "přes prsty" na zlobivější děti (sestřenice měla zrovna takového hlučného čertíka) a myslela si něco o špatné výchově. Pak se narodil mladší a já se v duchu omlouvala za své dřívější názory. I paní doktorka vždy s úsměvem říkala : to není Petřík, že ?
Tak asi tak, hlavně pevné nervy, hlavně, že jsou zdraví.
Předchozí