Přidat názor k článku Tchýně a znamení z nebes

máš přece svou krásnou rodinu a pro tu žiješ. Také mám podobný zážitek se společný jmenovatelem - dobrou duší.
Kluk byl v nemocnici s bronchitidou. Shodou náhod byl na vedlejším oddělení, kde pracuje moje sestřenice. Ale já osobně jsem se tam s ní nesetkala, nevěděla jsem kde přesně je, atd. Ale za naším malým se přišla podívat. To od ní bylo pěkný a nebylo by na tom nic divného, kdybych se asi za 2 dny nedozvěděla od mojí mamky, jaká je to hrůza, proč jsme kluka nechali dojít tak daleko, prej jsme ho tam dovezli ve zbídačeným stavu, proč jsme nejeli dřív? Ve mně začínala vařit krev. Nejen, že mě nervy hrály, jednak strach o kluka a jednak byl tam poprvé, tak mě v telefonu plakal. Já měla co dělat, abych neplakala taky. Doma jsem měla mladší dcerku, ta mě potřebovala taky. A přitom jsem musela normálně chodit do práce! A teď TOHLE! Někteří lidé ví, jak potěšit v pravou chvíli. Moje mamka se totiž potkala se svojí švagrovou (neboli mamkou tý sestřenice), která povídala, že Maruška povídala, že..... Mně se otvírala kudla v kapse. Nejhorší je, že vás soudí lidi, který vás vůbec neznají, jsou s váma 1 za rok, neví nic o naší situaci, ale jsou chytří jako rádio. Také jsem se tehdá rozčílila a vyříkala jsem si to na všech stranách. Nesnáším tyhle babský pomluvy, každá si k tomu přidá, je jedno, jestli se to toho dotyčného dotkne. Hlavně, že se má o čem mluvit.
Nikdo nechtěl, aby malý skončil v nemocnici, tehdy jsme ještě nevěděli co to bronchitida je. Kluk začal kašlat, tak zůstal doma ze školky, a druhý den jsme jeli do nemocnice. Šlo to strašně rychle. A v tu dobu mi nikdo neporadil, co dělat. Chtěla bych vidět, kdo přijde do nemocnice zdravý a plný elánu. Nikdo nemá právo soudit, co jsme zanedbali. A nikdo v té době netušil, že za týden, tam povezeme i holku. To vše nás teprve čekalo. Na tom oddělení už známe všecky sestřičky a ony nás. Ale nikdo vás nemůže soudit, i když vás zná. Vždycky si vším musí projít rodiče, tak ať na ně neháží všichni tolik špíny. Vždyť ta máma udělá pro svý dítě všecko.
Ani já nemám právo nikoho soudit. Chci jen říct, že člověk, který nutně hledá příčiny nemocí, nebo chcete-li viníky nemocí, je sám buď nemocný, nebo nešťastný, anebo v důsledku svého chování je opuštěný a chce tímto na sebe upozornit. Takový člověk si neuvědomuje, jak zraňuje své blízké, kteří ho třeba mají rádi, ale je velmi těžké s ním žít. Je těžké s ním mít trpělivost. Ale snaha zlepšit vztahy by měla být na obou stranách.
Spoustu zlého si lidé dělají sami a vlastně kolikrát zbytečně.