Ano, roky letí, a tak už jsem 2x tchýně.Byla jsem přesně taková jako vy, nikdo mi nesměl do ničeho mluvit.No jo, jenže teď jsem na druhé straně barikády, a co teď s tím......Pokud se vdala dcera, a já jsem se stala tchýni jejímu manželovi, nebylo co řešit. Je to super.... Pak se oženil můj první syn, je na opačném konci republiky, a já se starám, co je s vnoučátky, a jestli je mému synovi dobře,myslím na snachu, a možná taky někdy něco nevyzní tak jak bych si přála....Ale mám je všechny moc ráda.
A můj poslední syn chodí s holkama, a já bych si přála, aby byla pořádkumilovná, uměla vařit atd. jen né moc hezkou a fiflenu. Jsem nemožná, vždyť ani já jsem kdysi taková nebyla...A tak se omlouvám za všechny tchýně, ale vězte, že jednou pár takových syndromů taky budete mít/ myslela jsem si že já nikdy../zvláště pokud máte syny...Promiňte, promiňte, berte nás s rezervou, nebuďte vztahovačné- máme Vás rády...Ale prostě ti synáčci, teré jsme přebalovaly...Nejlepší recept je spřáhnout se s tchyní....a její syn Vám bude dělat pomyšlení.....
Předchozí