Přidat názor k článku Moje mateřská dovolená - nervy v kýblu

To zoufalství je celkem normální, ale to trestání prcka ne. Čas od času se stane každé mamince, že ujede a plácne přes zadek, ale lepší je se hoodně zhluboka nadechnout a hooodně polknout nebo jen zadržet dech a pak jít a dítě obejmout a zeptat se, proč pláče nebo se ho snažit zaujmout a rozptýlit něčím, co ho obvykle moc zajímá. Je to hodně náročné se to naučit, ale jde to. Pokud by ani tohle nezabíralo, tak by bylo lepší na chvilku opustit místnost, ve které dítě je a vrátit se za malou chvíli. Samozřejmě za předpokladu, že se dítěti nemůže nic stát. Já jsem takhle občas ujela u staršího syna a dodnes mě to moooooc mrzí, ale čas nejde vrátit. Radši desetkrát řeknu "do prdele" než bych dítě v afektu uhodila. Takže to zkus a uvidíš. Hodně odpočívej nebo choď mezi lidi a děti. Do mateřského centra nebo školičky, kamkoliv. Držím palce, ať je to lepší. Děti jsou přece radost a ne jen starost. J.