Přidat názor k článku Jedna smutná rodina a dvě špatné možnosti volby

Díky všem za reakce.
Dětem je 5 a 7 let, tatínek o ně měl zájem vždy a pořád ho má. Pokud se budu chtít odstěhovat do Čech, nebude mi bránit. Sám uznává, že kdyby situace byla obrácená, už dávno by byl zpátky u svých blízkých. O děti žádat nebude, protože víc ublížit už mi nechce. Komunikovat spolu dokážeme bez problémů, nehádáme se a ani jsme se nikdy zásadně nehádali. Předpokládám, že i na dalším postupu při případném rozvodu, dělení majetku atd. bychom se bez problémů dohodli.
V malém (a někdy i špinavém) oblečení nevidím takový problém, sám říkal, že některé věci se teprve učí, protože se o ně dřív starat nemusel. Vadí mi to, že když si je po týdnu vyzvedávám ze školky/školy (máme je vždy od pondělí do pondělí), musím je hned převléknout a oblečení vyprat sama. On dostává děti vždy čisté....pro mě je toto práce navíc a dělat ji nechci.
Přítelkyně do toho vstoupila až teď, strávil s ní minulý víkend v našem bytě (bydlím od ledna jinde). Pro mě už to byla poslední kapka, řekla jsem mu následující:
Chci za nás všechny bojovat, chci tu zůstat s ním a s dětmi a hledat cestu, jak spolu spokojeně žít, navrhla jsem poradnu. Podmínkou je, že ukončí svůj vztah s přítelkyní, začneme postupně zase bydlet společně, budeme hledat společné aktivity a hlavně budeme se snažit VŠICHNI. Pokud je mu jeho nově získaná svoboda milejší než rodina, budu to respektovat, ale potom trvám na rozvodu a s dětmi se odstěhuji tam, kde o nás budou stát, za mojí rodinou.