I já tohle začínám poznávat. Mám tříletou holčičku a čerstvé miminko. Dcerka byla vždycky trochu živější a náročnější na mou pozornost a nepopírám, že mi často "ruply" nervy, nejvíc v těhotentství. Já prášky na nervy opravdu beru, už 10 let a v těhu jsem musela vynechat - bohužel se to negativně podepsalo i na tom, co vydržím. Teď s mimčem je to hrůza. Hodiny denně kojím, chovám,přebaluju. Času je čím dál tím míň. Malou mi do školky nevezmou, snad za rok. Potřebuje kolektiv, ale bydlím na venkově a možnosti tu nejsou, zvlášť když se ještě nedá moc být venku. Nic nestíhám. Začínám být strašně vzteklá a jenom měčné volání "mamííí" nebo ječení miminka mě přivádějí k šílenství. I já svoje děti miluju, ale někdy mám pocit, že už čekám jen na tu poslední kapku, v hlavě mi něco přeskočí a já se zblázním :-( Petra
Předchozí