Přidat názor k článku Jedna smutná rodina a dvě špatné možnosti volby

Děti o celé situaci ví téměř od začátku, což je květen loňského roku. Vždycky jsme se k nim chovali otevřeně, takže jsme se jim od začátku snažili vysvětlit, co se děje. Těžko ovšem můžeme chtít po takto malých dětech rozhodnutí, kde a s kým chtějí bydlet, protože děti si logicky vyberou oba rodiče a společný život. Starší syn žije ve svém vlastním světě a příliš se tím netrápí, mladší dcerka špatně snáši jakoukoliv návštěvu i loučení s jedním z rodičů po nějaké společné aktivitě. Nabídka vzdělání i mimoškolních aktivit je v obou městech (jedno cca 20 tisíc lidí, druhé 10 - okresní město + turistické centrum) zhruba srovnatelná. Babičku i dědu mají tady i tam.
Ještě bych chtěla dodat, že manžel se rozvádět nechce, protože jemu tato situace vyhovuje - děti jsou nablízku, ode mě má pokoj, přítelkyně ho může nerušeně navštěvovat, nemusí přemýšlet nad majetkovým vyrovnáním a běháním po úřadech atd. Je to pro něj velice pohodlné. Já bydlím v podnájmu, který končí na konci roku. Manžel mi na bydlení přispívá, přesto ten provizorní pocit je velice silný. V tuto chvíli není v mém životě prakticky žádná jistota, cítím se už dost unavená.