Přidat názor k článku Jedna smutná rodina a dvě špatné možnosti volby

Lucie, když jsem si dnes dopoledne přečetla váš článek, udělalo se mi až špatně. Dovědět se od manžela po několika letech, že jsem mu odporná, že má ke mně averzi, to je tedy síla. Neumím si představit, jak bych se cítila, snad ještě mnohem hůř, než kdyby to byl třeba alkoholik a podobně. Vy se snad nemyjete, nenavštěvujete zubaře...? Se svým mužem jsme prošli taky několika docela vážnými krizemi, při jedné z nich jsem to přestávala zvládat i fyzicky, ale všechno se spravilo a je to báječné. To vše se dělo ještě dávno před svatbou a narozením dítěte, a dává mi to naději, že nás snad už jen tak něco nerozdělí. Proto vám držím pěsti a myslím, že je fajn, že to hned nevzdáváte. Ale jak už tu bylo několikrát zmíněno, je nutné mít nějakou hranici, za kterou už nepůjdete. A obětovat život nebo jen jeho část bych se já osobně bála. Myslím, že se nemáme svým dětem obětovat, ale pomoci jim na jejich cestě a být příkladem v tom, jak život prožít. Držím vám palce. Terka