Přidat názor k článku Pomoc, moje dítě se neumí učit!

Vando a Markéto - OK a co by jste si chtěly přečíst skutečně? Co jste od článku očekávaly? Učím už skoro dvacet let a s problémy přechodu ze základní školy na střední mám skutečně bohaté zkušenosti. Kdyby studenti realizovali alespoň to, co ve článku uvedeno je, měli by vlatně vyhráno.

Vychytávky? Nápady? Natvrdo řečeno, jediná vychytávka a nápad, která skutečně obecně funguje je sebekázeň a tvrdá práce. U všeho. U kariéry, u mateřství, u zahrádkaření, u studia. Ukažte mi prosím obor lidské činnosti, kde lze úspěchu dosáhnout lenivým posedáváním a planými řečmi nebo stížnostmi. Tedy mimo politiky!

Zbytek toho, co potřebujete je skutečně v článku uveden. Nejsou tam křivky zapomínání a jejich využití. Například. To se mi ale na netu ani nalézt nepodařilo. Kantoři nepřednášejí o práci mozku a křivkách zapomínání, kantor řekne žákovi: "Až přijdeš domů, odpočiň si, a pak si přečti své zápisky z hodiny a odpovídající pasáže z učebnice. Vypracuj si úkol." Poslechne-li jej žák, má vyhráno. Jenže on si řekne, že si to raději přečte až den před další hodinou, a to je právě pozdě. Paměť takto nefunguje.

Když mi nejde matematika, musím se jí učit pravidelně. Hodinu dvě denně. Nejenže zpracuji úkol, co mi byl zadán ve škole, ale vezmu si sbírku příkladů a spočtu si dvacet příkladů navíc. A tady by jeden fígl byl. Došly mi příklady ze sbírky? Než hledat jinou sbírku příkladů, lépe si příklady vymýšlet sám. A že nemám výsledky? Nevadí, vždycky existuje způsob kontroly nebo opakovaného výpočtu jinou metodou.

Nejtěžší je u toho vydržet. Při svém nástupu na střední školu jsem okamžitě začala propadat z jazyka. Ve čtvrtletí jsem měla jednu jedinou čtyřku, ostatní nedostatečné. Byly dvě možnosti, prohlásit, že učitelka je kráva, odejít ze školy a tvrdit, že nás tam učili samé blbosti, nebo st to prostě naučit. Hodinu hodinu a půl denodenně jsem trávila nad tou nenáviděnou ruštinou. Další předměty následovaly až POTOM. Dva měsíce jsem doháněla a na pololetí jsem měla považte - čtyřku. Za další čtvrtletí jsem začala chápat logiku a strukturu jazyka, ikdyž tehdy bych to takto určitě nepojmenovala. Najednou to začalo jít. Slovíčka, fráze, gramatika, překlad ... na koci prvního ročníku jsem to vytáhla na dvojku a na té už jsem zůstala.

Nemohu říct, že by mě jazyky začaly bavit. To ne. Vždycky jsem byla a zůstala spíše technicko-matamatického zaměření. Ale dokázala jsem se je naučit. Každý to dokáže. Jen množství práce, kterou do toho musí vložit je jiná.