Pomoc, moje dítě se neumí učit!

Ideální je stav, kdy se dítě naučí připravovat do školy pravidelně již od první třídy a v tomto trendu bude pokračovat po celé studium na základní a střední škole. Ale ruku na srdce, takových ideálních dětí je velmi málo. Několik jich znám (existují!), ale jsou to skutečné výjimky.

Dnešní často velmi liberální výchova není založena na pravidelnosti dodržování denního režimu. Děti si tvoří svůj program samy a příprava do školy v něm většinou nebývá na předních místech. Přesto je nutné zdůraznit, že návyk dodržovat již od útlého dětství určitý denní režim pomáhá velkou měrou rodičům i dětem po nástupu do školy. Jelikož se prvňáčci do školy většinou těší, je snazší u nich vypěstovat pravidelnost přípravy do školy než se o to pokoušet v pozdějším věku. Tato pravidelnost vede k tomu, že v daném okamžiku je dítě již podvědomě naladěno na učební proces a práce je díky tomu pro něj i pro rodiče, kteří se s ním učí, mnohem snazší. Problémy přicházejí později s narůstajícími zájmy a hlavně větší samostatností. Je proto dobré si připomenout několik zásad, jež nám učení usnadní a pomohou zlepšit jeho kvalitu. Jsou platné jak pro děti, tak i pro dospělé, kteří začínají po několika letech znovu studovat.

KDY SE UČIT?

Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Děti po škole nejdou vždy rovnou domů, mají družinu, různé kroužky, tréninky, hudební školy. Pro někoho je výhodné, když svou školní přípravu zvládne hned po návratu domů, protože má probíranou látku ještě v čerstvé paměti, a úkoly a další přípravu tak udělá rychle a efektivně. Pokud něčemu nebude rozumět, má dostatek času a možností se někoho zeptat nebo si najít potřebné informace. Navíc po celý svůj další odpolední a večerní program už na školu nemusí myslet.

Jiné děti jsou po škole unavené a potřebují si odpočinout nebo přijít na jiné myšlenky. Pak je vhodné nastavit čas učení tak, aby se nenarušoval večerní rodinný život.

Večerní učení se může protáhnout do noci, což vede k nedostatku spánku a k únavě ve škole. To se týká některých starších dětí na druhém stupni základní školy, ale hlavně středoškoláků. Zkrátka je potřeba sledovat dítě a jeho potřeby, vyzkoušet různé možnosti přípravy a vybrat tu, která mu nejlépe vyvohuje. V té je pak potřeba pravidleně pokračovat.

KDE SE UČIT?

Měli bychom si zvyknout na učení ve svém vlastním prostoru, kde nás nic neruší a nerozptyluje. Mělo by to být místo, kde máme v dosahu všechny potřebné pomůcky a učebnice, abychom se nezdržovali jejich hledáním.

Někdo se učí vsedě u pracovního stolu, kde má rozložené texty a dělá si poznámky. Nelze ale zcela odmítat ani jiné způsoby a polohy, např. ležet na zemi, uvelebit se na pohovce, „zaplout“ do hlubokého křesla. Při učení si udělejme určité pohodlí, nesmí být ale příliš velké, aby nás nesvádělo k odpočinku. Při učení předmětů, které jsou náročné na zapamatování, můžeme i chodit. Pravidelnost kroků a jejich rytmus nám pomohou k lepšímu soustředění.

NEJEFEKTIVNĚJŠÍ UČENÍ? VE ŠKOLE!

Jestliže chceme něco dělat efektivně, znamená to, že požadovaného efektu a jeho kvality máme dosáhnout za co nejkratší časový úsek. Svým žákům říkám, že to nejmenší a nejlepší, co mohou pro své studium udělat, je dávat pozor při hodinách. Když už ve škole musí být, je pro ně nejefektivnější věnovat se tam učení. Proč si pak zbytečně ještě nosit práci domů? Pokud pochopí látku již při vyučování a v následném procvičování, kdy mají možnost se ptát nebo pracovat na tabuli, mají vyhráno.

Učit se ve škole má proti domácí práci ještě další výhodu. Ve škole výklad slyšíme, zároveň vidíme v učebnici nebo na tabuli napsané základní body či obrázky a do třetice si toto viděné a slyšené zapisujeme a kreslíme do sešitu. Pak se ještě nahlas opakuje a rekapituluje. Je již více než dostatečně prokázáno, že čím více smyslů do učení zapojíme, tím větší je jeho efektivnost. Na tomto principu je založena řada alternativních učebních metod, které se u nás ve větší míře začaly používat v devadesátých letech. Dlužno dodat, že tyto metody hojně využívají principy J. A. Komenského známé pod krásným názvem Škola hrou.

DOMÁCÍ UČENÍ

Platí jednoduchá dvě pravidla: Rozumím rovná se umím, stačí přečíst, utřídit, procvičit.

Nerozumím rovná se učím se, bifluji zpaměti, „plavu“, hledám pomoc.

Způsob, jakým se budeme učit, je vždy závislý na druhu učiva. Jinak budeme přistupovat k matematice či fyzice, jinou metodu zvolíme pro český jazyk, biologii, zeměpis či dějepis. Snaha o porozumění látce by ale u všech předmětů měla být na prvním místě.

KDYŽ DÍTĚ PŘESTANE VE ŠKOLE STÍHAT

Vaše dítě přešlo na střední školu a výrazně se mu zhoršil prospěch. Dávat pozor v hodinách už najednou nestačí. První písemky se nepovedly a teď se má připravit na další. Přitom je hodně vystresované. Jak v takové situaci dítěti pomoct? Nejdůležitější je, aby dítě zachovalo chladnou hlavu. Emoce učení prospívají, nikoli však stres. Dejte proto dítěti pocit přijetí. Dejte mu najevo, že jste s ním, rozumíte jeho problémům a víte, že učení není lehké. Z výsledků písemky se až tolik nestřílí, důlěžité je, aby ho učení bavilo a látku pochopilo.

Můžete mu pomoct vytvořit jeho osobní systém učení, který může vypadat např. takto:

• Shromáždím si všechny podklady na jedno místo, přidám čisté papíry, kartičky, psací potřeby a barvičky.
• Rozdělím si učení na větší logické celky.
• Každý celek si nejprve rychle pročtu, abych získala celkový přehled a našla nejdůležitější poznatky
• Dělám si poznámky způsobem, jako bych si psala tahák. To mne donutí celek logicky členit a ke každé jeho části si ještě dělat důležité poznámky, ale opravdu jen ty nejdůležitější, případně si načrtnout obrázky.
• Nakonec vypracuji kontrolní otázky, mohu při tom použít i svůj „tahák“.

Výhodou tohoto postupu je, že si při jeho použití celou učební látku několikrát projdu, hledám v ní důležité informace a jejich návaznosti. Čtu, hledám, píšu, kreslím, můžu si u toho i povídat. Tímto způsobem se nejenom naučím, co potřebuji, ale získám krásný a stručný přehled, do kterého se kdykoli mohu znovu podívat a látku si oživit. Takový „tahák“ pak už vlastně ani nepotřebuji, protože všechno umím.

Dalším kladem této metody je, že ji mohou použít prakticky všichni. Lidé mají většinou více rozvinutou jednu z pamětí, buď obrazovou, nebo sluchovou. V obrazové paměti nám zůstane struktura naučeného z našeho přehledu, sluchová paměť se nejlépe stimuluje tím, že si při práci nahlas čteme, povídáme a diktujeme poznámky. A také se chválíme, pokud se nám daří, což nás motivuje k další radostné práci.

OPAKOVÁNÍ MATKA MOUDROSTI

Co jsme přišli na svět, stále se učíme. Často o tom ani nevíme. Učíme se sedět, stát, chodit, mluvit, přecházet silnici, jezdit na kole, jíst příborem… Na učení neexistuje univerzální recept. A přece se podívejte, co jste sami během svého života už zvládli. Jak jsme toho všeho dosáhli? Jednoduše. Opakovali jsme si to stále dokola, až to bylo jednoduše ono. Stejné je to i s učením. Opakování má ale ještě další význam. U manuálních dovedností s jeho pomocí získáme mechanickou zručnost. Při učení se s jeho pomocí ukládá naučené do dlouhodobé paměti, a to by mělo být naším cílem.

ODPOČINEK

Učíme-li se větší celky, je vhodné dělat si pravidelné přestávky. Jejich frekvenci doporučuji zhruba po půl hodině intenzivní práce. Osvědčila se mi i čtvrthodina, v níž se protáhnu, pustím si hudbu a chvilku relaxuji. Delší přestávku si dělám pouze na jídlo.

ŘEŠENÍ ÚLOH

Kromě teoretických znalostí je cílem každého učebního procesu nabytí schopnosti řešit praktické úlohy - vyřešit slovní úlohu, napsat sloh, přeložit text do cizího jazyka, vytvořit herbář… Pro tyto účely je nutné kromě znalosti teoretických pouček také získat určitou zručnost. Neumíme-li řešit matematické úlohy, je dobré postupovat například takto: Z učebnice nebo sešitu si na kartičku vypíšu vzorce z příslušné kapitoly. Vždy, když počítám, mám tuto kartičku před sebou a vybírám si z ní vzorečky, které právě potřebuji, dosazuji do nich, upravuji. Víte, kolikrát si při této metodě přečtete větší či menší část vzorců? Tak se vám postupně ukládají do paměti.

Někdo je ale schopen se vzorečky naučit, ale neumí je používat. V tomto případě doporučuji dvě cesty, z nichž ta první znamená najít si třeba i nárazově pomoc od kamaráda, rodičů nebo doučovatele a pracovat společně. Druhou cestou se vydá ten, kdo si pořídí sbírku řešených úloh a s její pomocí se učením prokouše. Existuje široká řada rozličných publikací pro všechny předměty, stačí zajít do knihkupectví nebo antikvariátu a vybrat si.

CO JE TEDY NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

Ačkoli se už opakuji, nejdůležitější je zapojit do učení co nejvíce smyslů, používat obě mozkové hemisféry. Levá „myslí“ logicky, pravá hemisféra je sídlem emocí a tvořivosti. Jejich propojením dosáhneme snáze svého cíle. Číst si nahlas, poslouchat se, dělat si poznámky, malovat obrázky (obrázek řekne víc než tisíc slov), grafy nebo jenom abstraktní čmáranice - více vjemů lépe upevní učenou látku.

A nakonec vás nabádám k tomu, abyste si s dětmi hráli a trénovali jejich paměť. Zkuste se vrátit k pexesu nebo kimovkám (10 předmětů se na několik vteřin odkryje, poté znovu schová a máte napsat všechny, které jste si zapamatovali). Na střední škole jsem v loňském roce vídala děvčata i kluky, jak hrají Země města. Hrajte si!