Re: Od: Caste nemoci = ztrata zakladu

Valkyrijo,
samozřejmě nevím, jaké povahy jsou ty zdravotní problémy o kterých píšeš, ale pokud si pamatuju ze svého dětství, tak většinou když jsem byla nemocná, tak to neznamenalo, že bych se nemohla taky učit... já jsem trpěla hlavně na angíny, bronchitidy a podobná respirační onemocnění, a kromě nějakého prvního dne nebo dvou mi bylo celou dobu toho pobytu doma celkem fajn, akorát že jsem brala nějaké ty léky a kašlala a nemohla do kolektivu abych to tam neroznášela... ale fyzicky i psychicky schopná přijímat nějaké informace jsem většinou byla. Taky znám to dlouhodobější chybění, měla jsem dlouhodobé respirační problémy ve čtvrté třídě, protože se nemohlo přijít na to proč pořád kašlu (a zkoušelo se všechno od různých antibiotik přes různá vyšetření a rentgeny plic až po prohlášení že ten kašel jenom simuluju protože se chci ulejvat ze školy), takže jsem z toho školního roku byla doma taky několik měsíců.
Vždycky jsem měla někoho, kdo mi nosil úkoly - tedy buď to byl nějaký spolužák, nebo přímo máma chodila do školy za učitelkou a ta jí dala seznam toho, co se bere a bude brát (dejme tomu v těch třech týdnech na které mne doktorka nechala doma) a rodiče to se mnou mohli probrat a vysvětlit. V podstatě to tak chodilo o v době mých pozdějších studií, na střední atp., když jsem byla třeba v nemocnici a pak doma na zotavení, tak mi rodiče oběhli profesory a vydyndali od všech co se probírá a co bych měla doma dělat.
Tak myslím, že spolupráce rodičů s učitelem je v případě nemocnějšího dítka klíčová, je opravdu potřeba aby se rodič s učitelem spojil a vyžádal si od něj informace o probírané a plánované látce a na tom pak může doma s dítkem pracovat... pokud je onemocnění dítěte takové povahy, že to jde (což často jde). Buď by se rodiče měli sami snažit dítku případné nejasnosti vysvětlit, nebo to může vysvětlit spolužák který nosí úkoly, popř. mám zkušenost i s placeným doučováním. To doučování je třeba podle mne docela účinné a když se jedná o dítko na základce třeba s nějakým takovým problémem, po nemoci s potřebou dohnat učivo, neváhala bych do toho investovat... třeba sehnat nějakého šikovného středoškoláka z okolí, o kterém vím že to umí a umí jednat s dítkem a naučit jej to... já jsem si takhle už na střední přivydělávala. Každopádně bych to nenechávala jenom na dítěti samotném ať si s těmi úkoly poradí, je to nová látka, tak musí být někdo, kdo se mu bude v tomto směru věnovat.
Myslím, že když dítě přijde po měsíčním chybění do školy a teprve tam se dozvídá, co všechno se dělalo a co musí dohnat, tak to už je dost pozdě a dohání se pak veeelmi těžko.