Motivace a společné učení

Taky jsem ten případ, kdy na zš jsem měla vyznamenání bez větší snahy, šlo to prostě samo.
A na sš pak přišly čtverky.
Neuměla jsem se učit a hlavně jsem na to vůbec nebyla zvyklá. Myslím, že problém je i v tom věku, nastupuje puberta, člověk má jiné "starosti".
I když už jsem se odhodlala, že se učit budu, nakonec mi myšlenky lítaly všude možně a po dvou hodinách strávených nad sešity jsem neuměla o moc víc.
Souhlasím, že nejdůležitější je MOTIVACE a řekla bych, že je vcelku jedno jaká.
Pro mě byla motivace to, že jsem chtěla učitelkám, kterých jsem si vážila, ukázat a dokázat, že nejsem blbá, překvapit.
A měla jsem radost, když jsem po dvou letech ( v té době jsem k tomu tak nějak dospěla) mívala z písemek jedničky místo čtverek. Spousta lidí to nedokázala pochopit a mě se to líbilo.
Samozřejmě jsem narazila taky na to, že někteří učitelé jsou prostě zvyklí ke studentovi přistupovat tak jak si ho zaškatulkovali, ale to mi tak nevadilo.
A co mi pomohlo taky hodně, bylo to, učit se s někým. Dokázala jsem se tak do toho víc dostat. Prvně jsme si to s kamarádkou přečetly, pak si to opakovaly, vzájemně se doplňovaly. Občas jsme se u toho i nasmály a pro mě toto byla velká pomoc.