...
A ano, máš plnou pravdu v tom, že jsou (četní) studenti, kteří vyvíjejí veškerou snahu v tom smyslu, aby za každou cenu nemuseli nic dělat. Ale myslím, že je zhovadilost smést to ze stolu tím, že jim řekneš "no jo, mládeži, učení je mučení a škola je fuška a vy jste beznadějní, halt se musíte naučit pracovat i když se vám zrovna nechce". Podle mne jsou tohle právě lidi (děti) se kterýma je potřeba nejvíc pracovat. Oni potřebujou pomoct (i když je při styku s takovýmto individuem nesmírně těžké nevidět rudě a zachovat klid a svůj cíl). On tento jejich přístup taky nevznikl sám od sebe... vytvořil se výchovou od rodičů, v průběhu předchozí školní docházky atd. A faktem je, že byli i u nás na střední kantoři, kteří požívali ve studentském kolektivu velké vážnosti a dokázali dokopat i tyto studenty k požadované aktivitě
...
Budu reagovat na tenhleodstavec, se zbytkem nezbyva nez souhlasit, plus bych jeste dodala, ze specielne nektere metody vyuky v dejepise a literature by podle meho skromneho nahledu snesly dukladnou revizi, ale to nechme na jindy.
"myslím, že je zhovadilost smést to ze stolu tím, že jim řekneš "no jo, mládeži, učení je mučení a škola je fuška a vy jste beznadějní" nic takoveho jsem nerekla ani mezi radky. Opakuju znovu, ze motivace deti (studentu) ke studiu je snad uplne nejdulezitejsi ukol v praci ucitele. Takze u zjevne nemotivovanych studentu je prvni ukol zjistit, proc jsou nemotivovani, protoze jedine tak lze uvazovat o moznych cestach motivace. Ja to treba delam, delam to i za tu cenu, ze v tricetihlave tride je takovych lidi patnact a tech sedm osm motivovanych, kteri se ucit chteji a mohou musi cekat. Nedostanou se totiz v hodine ke slovu. Na tohle je (jsem presvedcena, ze treba pro tebe by byla) velmi dobra hospitace rodice v hodine, ted pred chvili jsem sem o tom psala. Jde o to, ze nejen nemotivovane nebo problematicke deti maji pravo na vzdelani, maji ho i ty motivovane a pracovite. Ve tride je jich tricet nebo treba nekdy i vic a ucitel se vsemi pracuje sam. Mel by mit ke kazdemu individualni pristup, respektovat jeho potreby, vytvaret mu ucebni plan na miru a hledat cesty, ktere prave pro rust toho konkretniho zaka budou nejoptimalnejsi. U nekterych deti se podari priciny demotivace odhalit a motivovat je, u nekterych odhalis priciny, ale tim koncis. Proste kdo nechce, nebude. Deti nejsou bytosti bez vule nebo vlastnich planu a nejsou ani hrickami v rukou dospelych. Na tom, ze skola neni primarne od toho, aby deti bavila, na tom trvam. Resp. skola, pokud je v ni vsechno v poradku (bohuzel casto neni, ja ted mluvim o situaci, kdy neni zasadni chyba na strane ucitele), bavi tvurci a primerene pracovite deti. U netvurcich deti je situace slozitejsi, to je ale prace spis pro ZS, nez pro stredni skoly. Bohuzel, nekteri lide jsou pasivni, at se je pokousis motivovat jakkoliv a ti potom nejsou v pravem slova smyslu vzdelavatelni. Mohou se naucit x veci zpameti, ale na tom se snadno shodneme, ze to neni podstata vzdelani. Podstata vzdelani je touha po vedeni. Ne kazdy ji ma. V nekom ji lze probudit, v nekom nelze.
To, ze skola je zabava je omyl stejneho kalibru jako nazor, ze ucitel je kamarad. Neni. Sef taky neni. Skola JE fuska, protoze pracovat na sobe je pro 99% lidi namahave.
Mne samotne tahle fakta nedochazela taky az do te doby, nez jsem sama zacala ucit. Take jsem mela pocit, ze pokud clovek umi a vi jak, lze motivovat kazdeho atdatd.. ale vazne to tak neni. Akorat to asi nejde zprostredkovat, je potreba prozit tu zkusenost.
Předchozí