Přidat názor k článku Pomoc, moje dítě se neumí učit!

Jeste dam dodatek: v momente, kdy clovek sam, zacne fungovat jako ucitel, zacne resit vecne dilema, co je nalehavejsi priorita: vzdelavani a vychova deti, ktere jsou pripravene a silne motivovane a ucit se chteji, nebo prace s detmi, ktere jsou z nejakych duvodu nemotivovane? Oboji je dulezite. Musis najit optimalni cestu, jak se venovat obema skupinam. Pokud motivovane deti nechas prilis dlouho na vedlejsi koleji, demotivujes je naprosto spolehlive. Jejich rodice, jako tvoji zadavatele (zakaznici) pak budou naprosto opravnene reklamovat tvoji praci, protoze ackoliv sami udelali maximum a vzdelani svych deti plati, tak se jim ho nedostava. Na druhe strane nemotivovanych deti je fakticka vetsina. Ja to sama resim neustale a porad nemam uspokojivou odpoved. muzes napriklad pracovat s jednou z techto dvou skupin pres cas. To delam ja. Delam s motivovanymi studenty seminar, delam s nimi vikendy ... podobne veci. Nestezuju si, bavi me to a nevadi mi, ze to delam zadarmo. (Ted jsem doma protoze mam mesicni mimino, tak delam aspon cas od casu ty vikendy.) Pri hodinach mam s motivovanymi tichou dohodu, ze vydrzi. Ale je to fakt system, ktery funguje naostri, vyzaduje maxoimalni podporu ze strany motivovanych deti i jejich velke usili. A o smyslu toho usili te pak praxe casto nuti pochybovat. Tezko se to vysvetluje.. Pracovat pres cas s nemotivovanymi detmi je nemozne, protoze se proste nedostavi. Pracovat s rodici nemotivovanych deti je casto nemozne, protoze jsou sami nemotivovani nebo maji ocekavani odtrzena od reality. Ale cest vyjimkam, mne se to povedlo uz asi v peti pripadech, s temi rodinami mam nakonec zajimavy kontakt dodnes, i kdyz deti treba uz jsou ze skoly pryc. V tom je na druhou stranu velka satisfakce.