Škoda, že si ten článek nemohli přečíst mí rodiče, když jsem před lety já spadla při přechodu ze základky na střední ze samých jedniček na trojky a čtyřky. Bylo to pro mě HROZNé. Nechápala jsem, proč mi učení najednou nejde, a mrzí mě, že mě v tom naši nechali.
Až po studiu na univerzitě (pedagogická fakulta) jsem pochopila, v čem byla chyba (jednak roztěkanost, jednak nezralost, stačilo, abych šla na střední z devítky místo z osmičky - a patřila jsem zrovna k těm ročníkům, které se rozhodovat mohly...). No, a když už jsem tam teda byla o rok dřív a byla na můj vkus dost neúspěšná, úplně stačilo, aby se mí rodiče řídili systémem popsaným v článku. Člověk by měl pocit, že aspoň někdo stojí na jeho straně.
Ve třeťáku, jsem pak začala vše dohánět a dostala se aspoň k vyznamenání. Ale za jakou cenu. Učila jsem se v podstatě pořád. Na ty čtyři roky na gymplu vzpomínám strašně nerada.
Doufám, že když se mé děti dostanou do podobného problému, postavím se k tomu čelem a nebudu je jen kritizovat nebo jejich pocity znevažovat či dokonce zesměšňovat.
Předchozí